Re: Odměna x trest

Milá Jano,
dřív než bych polemizovala o tom, jestli si dcerka zájezd zaslouží nebo ne, mě poněkud zaráží, proč jste jí slibovala jako "odměnu" zrovna zájezd do Paříže. Buď jste to jen tak plácla s tím, že jste počítala, že k němu stejně nedojde, nebo jste to myslela vážně, v tom případě ovšem klobouk dolů, protože jste hned zkraje nasadila laťku dost vysoko. Nevím, jaké jsou finanční možnosti vaší rodiny anebo jaké máte s dětmi představy do budoucna, ale slibovat za přijetí na gymnázium v páté třídě zahraniční zájezd mi přijde poněkud příliš. Jde spíš o to, aby vás dcerka posléze nezačala zneužívat a podmiňovat si své úspěchy vaší finanční účastí. A další postřeh - říkáte, že se nechtěla připravovat a učení ji nebavilo. V tom případě bylo dle mého názoru zbytečné, protože to, že se na gymnázium dostala, byla tím pádem opravdu zásluha jejího nadání a trochy štěstí. Pokud dítě dělá něco s neochotou a bez chuti, přílišný efekt to na něm nezanechá - chci tím říct, že kdybyste si ušetřila nervy a dceru nechala na pokoji, pravděpodobně by se na gymnázium dostala také, ovšem pak byste nemohla tvrdit, že to je vaše zásluha. Ruku na srdce - nebylo to spíš a hlavně vaše přání, aby odešla na gymnázium? Vím dobře, proč se takhle ptám, protože něco podobného jsem absolvovala již dvakrát. Pokaždé ovšem jinak. Poprvé před dvěma lety, když se hlásil starší syn. Tehdy jsem taky strašně moc chtěla, aby se na školu dostal, ovšem kromě několika testů z knížky jsem ho nechávala na pokoji. Jako odměnu za případné přijetí měl slíbené adidasky, což je ovšem dneska mezi dětmi takřka standard. Na školu se dostal, boty dostal, život šel dál. Letos nás totéž čekalo s mladší dcerou. Protože jsem v jejím případě nebyla vnitřně přesvědčená, že prahnu po tom, aby odešla studovat už sotva v jedenácti letech, navíc ještě dojíždět denně 2x20 kilometrů, navíc při jejím množství mimoškolních aktivit (tancuje závodně rokenrol, jezdí do Prahy na dramatický kroužek, dělá dabing a spoustu jiných činností), ponechala jsem ji zcela svému osudu, snad jen ve škole si psali několik testíků. Na zkouškách nedopadla nejhůř, ovšem na přijetí mezi 30 dětí to nestačilo a můžu vám říci, že jsem nakonec ráda. Pokud se bude nadále učit dobře, může to zkusit za dva roky znova na dvojjazyčné gymnázium a myslím si, že ve 13 letech už bude sama vůči sobě zodpovědnější. Ale abych se vrátila k vašemu problému. Pokud jste dcerce slíbila zájezd za podmínek, které ona splnila (a nepřesvědčujte se pořád, že to bylo díky vám), rozhodně musíte slib splnit. V opačném případě byste si ve výchově značně nařízla větev....