Mirka (27), 5 týždňová Mirka | •
|
(8.8.2000) Po prečítaní Tvojho opisu som mala dojem že som to písala ja sama. Tento stav u mňa trval cca tri mesiace (od začiatku druhého mesiaca do konca štvrtého). Ranné nevoľnosti boli celodenné, nebola som schopná vstať z postele, žalúdok ma bolel stále a závraty som mala každý deň. Môj lekár mal však pochopenie a sám mi ponúkol PN-ku. Pritom som ju mohla kedykoľvek prerušiť a ísť na niekoľko dní do práce (pracujem ako vedúca odbytu v dosť veľkej dynamickej firme). Mimochodom na PN-ke som bola takmer celý čas až do konca 4. mesiaca. Tento stav so zvládla len s maximálnou podporou môjho manžela a lekára ktorý ma vždy upokojoval že je kľudnejší ak tehotná žena má zo začiatku nevoľnosti pretože to znamená že tehotenstvo je vitálne tj. životaschopné. Môžem Ťa však potešiť, tak ako lekár predpokladal v piatom mesiaci som už veselo nastúpila do práce a ostala som tam až do materskej. Na dieťatko sme sa s manželom veľmi tešili. Pôrod som mala ľahký a bezbolestný aj keď som nechodila nikde cvičiť a rodila som v bežnej pôrodnici. Po celý čas som však myslela nie na seba ale na to malé mimino a jediné čo som si priala aby bolo zdravé. Pozitívne myslenie skutočne veľmi pomáha. A ak sa bojíš o niekoho iného nemáš čas báť sa o seba a vnímať bolesť. Držím Ti palce. Ten krásny pocit keď sa Ti narodí bábätko zaženie všetky nepríjemné spomienky.
|
Magda, 29.týden | •
|
(8.8.2000) Jsem moc ráda za váš dotaz. Měla jsem velmi podobné stavy, v práci to bylo k nevydržení. Trvalo to dost dlouho, snad až do 5.měsíce a taky jsem si nemohla pomoci. Štvalo mě, že nemám tolik energie, jako dřív. A tím jsem chvílemi byla poměrně negativní. Teď jsem v sedmém měsíci a všechny ty negativní pocity z mé únavy a nedostatku energie mě docela mrzí.
Přeji Vám, aby Vám bylo líp a možná je to taky trochu o smíření se svým stavem "unavenosti".
Hodně zdaru a ještě jednou, díky za ten dotaz. Čekala jsem na spřízněnou duši.
|
Marcela Radochlibová | •
|
(17.2.2008 11:33:59) Dobrý den. V úterý 12.2.08 se mi v benešovské porodnici narodila už třetí dcera Zdeňka. Porod byl veden jako rizikový z důvodu hodně zkalené plodové vody se trošku spěchalo, ale vše dobře dopadlo a malá je v pořádku. K jedné pro mne velmi zásadní komplikaci ale přece jen došlo- do půl hodiny se neodloučila placenta a byla mi provedena tzv. manuální lýza placenty. Paní doktorka, která mi pomohla poroditholčičku mi řekla, že výkon provede jiný lékař, který mi dá krátkodobou narkozu. A to je právě jádro problému. Měl a mohl mne uspat? Lékař totiž provedl jen nějaké místní opíchnutí, které vůbec nepomohlo,sahal až do mne, dvě asistentky mi ležely na břiše a v podstatě lůžko ze mne vytrhnul. Bolelo to strašně, tři mé porody byly proti tomu procházka růžovým sadem, na které jsem hned zapomněla. Tak na tenhle zákrok nezapomenu celý život. A to nemluvím o dlouhém šití-vnitřní stehy a prošití hematomu, následně pak za tři dny revize dělohy pod celkovou narkozou- pro drobná rezidua při vyšetření ultrazvukem. To vše samozřejmě chápu. je to proto, abych byla v pořádku. Mně jde ale jen o tu bolest při zákroku, bylo to opravdu v 21.století nutné nebo se mezi doktory vyskytují řezníci, kteří se v tom vyžívají? Byl to nejhorší zážitek, který mi zkazil dojem z přivedení dalšího života na svět a i když bych moc chtěla syna, vím. že se už neodvážím.Chápu, že se to opakovat může. Prosím , napište mi k tomu pár řádek.. Děkuji Marcela Radochlibová
|
|
|
|