Otázka
Odpověď
Nezvládám těhotenství, bolesti hlavy
2.8.2000 Jana, poprvé, 14. týden
Milá paní Stromerová,
děkuji Vám za Vaši poradnu a všechny ty odpovědi, které mě velmi povzbuzují. Musím Vám sdělit, že si velmi vážím Vaší moudrosti a citu. Mám problém, o kterém se nemám s kým poradit, spíš se za něj stydím. Snad mi budete moci vyjádřit Váš názor (těch odpovědí na Vás čeká opravdu dost). Od začátku (početí) mám problémy s únavou, zvracením, mdlobami. Asi v polovině druhého měsíce jsem zůstala na neschopence. Nebyla jsem schopná nic jiného, než celý den prospat a v noci zase. Postupně se stav zlepšil a ke konci 12. týdne jsem vydržela na nohou od 8:00 do 17:00, poté už jsem byla velmi unavená a musela jsem jít lehnout, i když jsem přes den nevyvíjela žádnou náročnou činnost. Pokud jsem však včas neulehla, dostavily se mdloby nebo zvracení. Zjistila jsem, že mi proti návalu zvracení, pomáhá jíst, byť něco malého, ale někdy ani to nepomůže. Nyní už chodím zase do práce a to je také můj problém. Moje doktorka mi řekla, že obtíže buď vymizí nebo že je budu mít celé těhotenství, ale že to je normální a že už nemám nárok na neschopenku (přibrala jsem 3 kg - možná i tím, že se snažím mít pořád něco v žaludku). Tak jsem v práci (asistentka, sekretářka), ale můj čas tím končí. S námahou a obavami jsem zatím každý den v práci vydržela, ale poté co se vrátím domů, musím jít hned lehnout a ráno zase nanovo. Nedokážu si představit, že mám takhle žít a pak hurá na porod. Toužím stíhat i jiné věci než práci a také se těhotenství a miminku věnovat. Takto se každý den bojím, jestli neomdlím a co budu dělat třeba ve vlaku (dojíždím cca 45-60 minut jedna cesta). Navíc od té doby, co chodím do práce mě celé dny bolí hlava a začaly bolesti v kříži úplně nemožným způsobem, nemůžu ani v noci kvůli tomu spát. Nechci ze sebe dělat chudinku, jen nevím jak to mám řešit. Připadám si méněcenná, že to nezvládám tak, jako ostatní a že bych měla. I můj manžel to začíná zvládat hůř, protože spolu skoro nejsme a kdyžbychom spolu chtěli jít za přáteli nebo něco podniknout, já to už nezvládám. Nedokážu se vtěsnat do tempa, kterým jsem žila, než jsem otěhotněla. Teď už nemám ani sílu na úklid domácnosti.
Děkuji, jestli se nad mým problémem pozastavíte.
Jana M.
děkuji Vám za Vaši poradnu a všechny ty odpovědi, které mě velmi povzbuzují. Musím Vám sdělit, že si velmi vážím Vaší moudrosti a citu. Mám problém, o kterém se nemám s kým poradit, spíš se za něj stydím. Snad mi budete moci vyjádřit Váš názor (těch odpovědí na Vás čeká opravdu dost). Od začátku (početí) mám problémy s únavou, zvracením, mdlobami. Asi v polovině druhého měsíce jsem zůstala na neschopence. Nebyla jsem schopná nic jiného, než celý den prospat a v noci zase. Postupně se stav zlepšil a ke konci 12. týdne jsem vydržela na nohou od 8:00 do 17:00, poté už jsem byla velmi unavená a musela jsem jít lehnout, i když jsem přes den nevyvíjela žádnou náročnou činnost. Pokud jsem však včas neulehla, dostavily se mdloby nebo zvracení. Zjistila jsem, že mi proti návalu zvracení, pomáhá jíst, byť něco malého, ale někdy ani to nepomůže. Nyní už chodím zase do práce a to je také můj problém. Moje doktorka mi řekla, že obtíže buď vymizí nebo že je budu mít celé těhotenství, ale že to je normální a že už nemám nárok na neschopenku (přibrala jsem 3 kg - možná i tím, že se snažím mít pořád něco v žaludku). Tak jsem v práci (asistentka, sekretářka), ale můj čas tím končí. S námahou a obavami jsem zatím každý den v práci vydržela, ale poté co se vrátím domů, musím jít hned lehnout a ráno zase nanovo. Nedokážu si představit, že mám takhle žít a pak hurá na porod. Toužím stíhat i jiné věci než práci a také se těhotenství a miminku věnovat. Takto se každý den bojím, jestli neomdlím a co budu dělat třeba ve vlaku (dojíždím cca 45-60 minut jedna cesta). Navíc od té doby, co chodím do práce mě celé dny bolí hlava a začaly bolesti v kříži úplně nemožným způsobem, nemůžu ani v noci kvůli tomu spát. Nechci ze sebe dělat chudinku, jen nevím jak to mám řešit. Připadám si méněcenná, že to nezvládám tak, jako ostatní a že bych měla. I můj manžel to začíná zvládat hůř, protože spolu skoro nejsme a kdyžbychom spolu chtěli jít za přáteli nebo něco podniknout, já to už nezvládám. Nedokážu se vtěsnat do tempa, kterým jsem žila, než jsem otěhotněla. Teď už nemám ani sílu na úklid domácnosti.
Děkuji, jestli se nad mým problémem pozastavíte.
Jana M.
V její náručí
