| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k dotazu Manželská krize

 Celkem 7 názorů.
 Nataša, roční dcerka 
  • 

Re: Jak dál? 

(8.5.2005 22:21:56)
Ahoj Momo! Přečetla jsem si Tvůj příběh a ... je mi smutno z toho, kolik žen zažívá podobné věci jako ty a jako já... Z krásného a láskyplného vztahu se nám narodila vysněná dceruška.... Ovšem... když jsem byla v 7. měsíci, tak se partner šíleně změnil, přestal chodit domů na noc, samé SMSky, parfémy, nové oblečení... Tušila jsem a dva měsíce do porodu pro mne byly ve znamení slz a potupy a nespavedlivosti a prázdnoty a neporozumění a nechápavosti.... Ach ty hormony! Den před porodem mi začaly chodit anonymní SMSky... Prý jen "kamarádka".... Když bylo dcerce 10 dní, odstěhoval se... Táhl to s ní skoro rok... A já se nervovala, plakala, zvracela a hubla... Bylo to nejhorší období v mém životě, přestože mělo být nejkrásnějším.... Občas jsem zašla do cukrárny, aby mi sladkosti udělaly dobřa... Občas jsem si koupila nějaký ten "hadřík" na sebe... Před půlropkem jsme si řekli sbohem... Já si nedávno někoho našla... a otci naší dcery se to asi dost nelíbí.... Začíná dělat scény, nejspíš se chce vrátit... Já ho stále miluji, což je to nejhorší! Ale nedokážu se přenést přes to, že v době, kdy jsem ho nejvíc potřebovala, odešl za jinou! Rok mi lhal, podváděl, utíkal před zodpovědností a dělal ze mne blbce nejen před "svojí kamarádkou", ale před společnými známými, kam si "kamarádku" vodil... zatímco já doma plakala, vařila, prala, žehlila, kojila, přebalovala.... A teď nevím, co dělat.... Hodně štěstí!! ...nám oběma a všem ostatním....:-)
 Honzina, dcera 17 měs. 
  • 

Re: Jak dál? 

(2.12.2005 22:20:38)
Milá Momo a Natašo.
Také právě přežívám manželovu nevěru. Jsem z vás na tom asi nejlépe, protože se mnou manžel komunikuje, je vcelku milý a sem tam (1-2x do měsíce) o mne projeví zájem i po tělesné stránce. Téměř to vypadá, že žádný jiný vztah než "kamarádský" s dívkou ze sousedního domu nemá. SMSkuje o 106, hlavně večer v posteli (spím ve vedlejším pokoji s dcerkou), stále něco "zařizuje" mimo domov, schovává si telefonní výpisy, které dříve nechával pohozené. Jede-li pracovně pryč, "kamarádku" tajně naloží za rohem s sebou. Je slečnou často navštěvován i na pracovišti. Není to jeho první nevěra. Snížila jsem se natolik, že jsem výpisy našla a divila se, jak "intenzivní" je jeho "kamarádství". Když jsem si do něho rýpla, samozřejmě tvrdil, že je to jen kamarádka a že nechápe, co pořád mám. Ještě že lže, alespoň vím, že mu na udržení našeho manželství záleží. Jeho umění být nevěrný dotáhl téměř do dokonalosti, neboť za předešlých mimomanželských vztahů se ke mě choval velice chladně a odtažitě, že nešlo přehlédnout co právě prožívá - tak jak popisujete vy, Momo a Natašo. Nehádáme se, nevyčítám mu, vše funguje normálně, až na ten sex, který nám nikdy moc neklapal a zřejmě zde je zakopaný pes. Jenže vyhlídka, že se tato oblast vyřeší je mizivá. Prohřešky a ubližování z minulosti vůči mně, jsem mu odpustila, ale nedokážu je vymazat úplně, což mne moc mrzí. Kdyby tak existoval nějaký reset paměti na určité věci.
Cítím se stejně mizerně jako teď vy. Čekám, že manžel "dostane rozum". Na tohle hrozné čekání se mi osvědčila terapie "podobné léčit podobným", čili dámy odpusťte, ale nevěrou. Vím, že to mnohé považují za podlost, ale mě to několikrát pomohlo dát manželství dohromady. Není to zřejmě řešení pro každého. Šlo o to necítit výčitky, nezamilovat se, jednat s milencem na rovinu, ale hlavně nepojmout to jako oplácení, které se musí manžel dozvědět. Byl to pro mne způsob jak na chvíli zapomenout a zůstat v pohodě, aby manžel po návratu ze záletu, doma nenašel jen hromádku neštěstí, ale vyrovnanou, pozitivně naladěnou ženskou. Divte se, ale těch jeho záletů ubývalo. Měli jsme pár let spokojené manželství. Manžel dodnes netuší... Jenže je to tu zas, tentokrát je to jiné. Už nejsem sama, mám dcerku, kterou nechci opouštět.
Honzina
 Martina bartosova,7 dcera 
  • 

Re: Jak dál? 

(20.12.2005 22:03:15)
Ahoj holky je mi 30 ma 7 dceru z pritelem sme spolu 10.let Vzdycky sme byli jeden druhemu oporou posledni rok ma ma pitel konicka internetovou sit asi tak 14 dni chodi pozde domu moc spolu nekomunikujem dost casto se chytnem,jsem znicena nikdy by od nas neodesel nasi lasku nam kde kdo zavidel AZ SE STALO ZE SEM SI precetla sms co sem nemela nevim proc nikdy sem to nedelala ale stalo se.Asi se zamiloval do jine vse zaprel pry to nepsal on uz mu neverim nemuzu jist je mi spatne.Promluvili sme si rek ze by sme si meli asi od sebe odpocinout ze nas nechce opustit me malem trefil slak.Nemam rodice asi jsem na nem take dost zavisla ale miluji ho a chci aby sme spolu zustali.nejsem schopna vsecko napsat je mi strasne mizerne jestli mi jeste muze nekdo napsatr budu moc rada holky podrzte me nebo se sesypu diky!!!!!!!!
 Alena, syn 7 
  • 

Re: Jak dál? 

(13.1.2006 16:10:23)
Ahoj, soucítím s vámi a moc bych vám přála, aby se to všechno vyřešilo a v dobré obrátilo.
Nevím, jestli si ještě někdo přečte můj příspěvek (když už jste tady psaly dávno), ale taky právě prožívám něco podobného, no vlastně úplně to stejné. Např. Momo: jakobych viděla sama sebe.
Mé trápení už trvá delší dobu, ale dřív jsem si to nějak nechtěla připouštět. Až teď poslední dobou je to horší a horší a já už nevím jak dál. Taky v noci nespím, trápím se, pláču, nemůžu nic jíst, pořád zvracím.
S manželem jsme svoji už 9 a půl roku, a známe se 12 let. Máme spolu 7 letého chlapečka. Všechno bylo skvělé, moc jsme se milovali a byli jeden druhému oporou. Ale po narození syna se to tak nějak pomalu začalo měnit. Ze začátku to ještě bylo moc krásné, měli jsme z něho oba radost a užívali jsme si krásným společných chvilek s miminkem, ale i sami dva spolu. Ale po pár letech, nevím čím to bylo, jestli tím, že jsem pořád byla s malým doma, začal manžel chodit s kamarády na pivo. Nejdřív mi to nevadilo, dokonce jsem mu sama říkala, ať si zajde a odreaguje se...bylo to celkem v pohodě a nebylo to moč často, a chodil brzo domů.
Ale ted poslední půlrok nebo i víc, je to čím dál horší. Chodí na pivo skoro každý den, někdy příjde domů hodně pozdě, nebo až ráno, a nechodí jenom s kamarády, ale hlavně s kamarádkami - obvzlášť s "jednou kamarádkou" - denně si píšou SMSky....Manželovi je 33 a jí je 19. Taky si říkám, že je asi pro něho hezčí, mladší, štíhlejší. (mě po porodu už zůstalo malé bříško). Už jsme se o tom párkrát spolu bavili, ale pokaždé to skončilo hádkou, že se chovám jak malá, a že o nic nejde, že je to jenom kamarádka. Já mu věřím, chci mu věřit, že opravdu o nic nejde, ale hrozně mě trápí a bolí, že jí (a taky ostatním kamrádům) dává přednost předem mnou. Já jsem až ta poslední, za kým příjde, když nemá s kým jít na pivo.Dokonce na Silvestra po půlnoci, kdy mají byt partneři spolu, odešel za svými kamarády a nechal mě samotnou s malým doma, tohle mě dost vzalo, tohle nikdy před tím neudělal. A ani se sexem to mezi náma není moc dobré. Milujeme se opravdu málo, možná tak jednou za měsíc někdy ani to ne. A když se nás známí, rodiče atd. ptají, jestli chceme druhé dítě, tak nevím co mám na to odpovědět. Já bych moc chtěla a když jsme se o tom bavili s manželem, tak taky říkal, že by chtěl. Ale já nevím, takhle to přece nejde...nevím co si mám o tom myslet. Když je náhodou doma, tak jsem to vždycky já, kdo "žadoní" o sex, ale většinou se potýkám s odmítáním. Uplně to na něm vidím, jak přemýšlí, co udělat, aby se tomu vyhnul. A když už se pak milujeme, tak nidky nevím, jestli to chce taky, anebo se jenom přemáhá kvůli mě...Taky jsme se už o tom bavili, řekla jsem mu, ať mi prostě narovinu řekne, jestli někoho má, že mu nebudu dělat scény a tak, že jenom prostě chci vědět na čem jsem. Ale pokaždé mi odpoví, že miluje jenom mě a nikoho nemá, jenže z jeho chování ke mě, to tak vůbec nevypadá, sám od sebe mě neobejme, nepohladí, neřekne mi něco pěkného...jak to bylo dřív. Kdysi jsme si třeba dávali na stůl ráno nebo večer psaníčka. Ale ted je to všechno pryč. Asi mu to takhle vyhovuje, vím, že by mě a syna neopustil, nevím jestli je se mnou jenom kvůli synovi, anebo mě chce mít, jako v záloze - až se pak "vybouří" ....Je mi opravdu mizerně, jsem zoufalá a nevím jak dál, co mám dělat a jak se zachovat. Moc ho miluji, je to jediný člověk-muž se kterým chci být, nechci ho ztratit.

Je to sice moc smutné, ale zároven i povzbuzující, že nejsem sama, koho tento problém trápí. Snad, doufám, že u vás je už situaci lepší, že se to vyřešilo - pokud ano, napište prosím, třeba mi nějak můžete pomoct, děkuji moc. Pokud ale vaše trápení pořád trvá, tak přeju vám i sobě, aby jsme se držely a doufaly v to, že se to všechno spraví.
 Kamil 
  • 

jak na dívky? 

(19.1.2006 16:16:15)
Dobrý den,

můj dotaz je jistě fádní, nicméně: mám 24 roků a dosud jsem neměl žádný vztah s dívkou. Věřte, že nejsem v pozici, že bych se chtěl vychloubat, ale chtěl bych se trochu popsat. Studuji VŠ, jsem zábavný (není to chlubení, vidím to z pocitů mých známých), kultivovaný zjev, velmi rád sportuji (mám spíš svalnatější tělo), po určitých "oťukávačkách" jsem schopný se s danou vyvolenou slečnou seznámit (myslím si, že velmi slušně - po dobu cca. 1-2 měsíců si píšeme emailem, příjemně se bavíme na ulici apod.). Jsem spíše zatím mládenecké povahy - rád chodím na akce, chaty, sportuji apod. Vždy však, když danou slečnu pozvu třeba na víno do nějaké restaurace, řekne že bohužel. Jde přitom o slečnu věkově podobnou, nezadanou a podle mého i pro mě vhodnou :). Je pravda, že si vždy vybírám slečny hodné, ne žádné divočačky, pařmenky, vyznávám obyčejnou slušnou "tichou" dívku. Nevím, v ženách se moc nevyznám, snad ji vždy zaskočím svou nabídkou na víno (mají strach změny z kamarádství v hlubší vztah?), nebo nemají o mě zájem i když to předtím z mého "tupého" chlapského pohledu vypadá jinak? Poslední mi napsala, že nemůže nabídku přijmout, že to necháme tak jak to je. Proto Vás žádám o radu, i když tuším, že tato otázka má moc odpovědí. Má ještě cenu tuto dívku dále dobívat (vážně mě nechce?) Děkuji
Kamil z Karlovarska
 hj 
  • 

Re: jak na dívky? 

(16.7.2009 1:26:47)
:D :D :D
 Jitule 


Jitule, 5ti letý syn 

(21.6.2011 22:10:57)
Ahoj, po přečtení tvého příspěvku (jestli mohu tykat) s tebou soucítím ve všem, jen o kamarádce ještě nevím - i když tou je nejspíše práce. Já jsem s přítelem 7let, máme 5ti letého synka a také spolu bojujem, nejhoršíší je, že odejít je poslední věc a nechc ublížit synkovi...také nevím jak to řešit. Přítel pracuje v zahraničí (měsíc doma, měsíc tam), on je zvyklý, já furt ne...volání máme na sebe zdarma, ale když si voláme 2x za měsíc, z toho to jednou típne....melého má rád, cítím, že nikoho nemá, ale ať udělám cokoliv, vše je špatně....přitom jsem pohledná, štíhlá, ale v 25letech mě takto žít nebaví, rád říká moje a to mě maximálně ubíjí....kéž by mi někdo poradil jak dál a máli to cenu prodlužovat....s pozdravem Jitka
jitkajilovanda@seznam.cz

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.