Diskuze : Zdraví : Mozková mrtvice

S netypyckými příznaky mrtvice mám osobní zkušenost z rodiny. Ten dotyčný navíc měl špatnou spolupráci s lekaři. Takže nás čekala anabáze kdy nakonec odvezen RZ do nemocnice následovala rehabilitale v Pasekách. Nakonec brčoun cvičil. Bylo to náročné co si budeme. Není někdo v tvé rodině kdo by v pozdějši době na taťku mohl zapůsobit tak aby cvičil ?? Někdy pomůže s domluvou víc cizí člověk než příbuzný blízký který by udělal vše. Vzdycky když čtu rádoby srceryvný články o tom jak se rodina či příbuzní nestaraji o chudaka seniora tak dokud s jistotou nevím,že ten milý senior na ně nebyl hnusný a zly nedelam si závěry. Mam to z osobní blízké zkušenosti kdy my udelali první

Moje mamka je 13 let po mrtvici - ruku se přes všechnu snahu rozhýbat nepodařilo, ale nohu používat trochu může, ale je celou dobu na vozíku. S mluvením se přes všechnu snahu a tvrdou logopedickou práci nepodařilo pohnout a moc nemluví. Z počátku se to zdálo hrozné, že nemluví, ale časem, když se ukázalo, jak nemoc velmi změnila její povahu k horšímu, to už jsme byli skoro rádi. Zřejmě by nám často hrubě nadávala (teď prostě jen křičí a gestikuluje a nejde si to vyložit jinak) a to by před mrtvicí nikdy nedělala. Chci tě jen upozornit, že změna povahy k horšímu a zřejmě to naštvání, že to postihlo zrovna tebe, že ti nikdo nerozumí a nemůžeš se domluvit, že musíš najednou na všechno okolo normálního života vykládat obrovské úsilí a výsledek není ani náznakem to, co by jsi čekal, prostě mění chování k horšímu. A nejde jen o mou mamku, ale o spoustu jejich vrstevníků, kteří tím prošli a to v mnohem menší míře postižení.
A to odhodlání s tím něco dělat a makat na sobě musí mít tvůj otec. Je dobře, že ho máš i ty, ale on je hlavní. Mamka ho vždycky měla a třeba po každém návratu z nemocnice jako ležák, se podařilo ji opět dostat na vozík a tím k nějaké míře samostatnosti. A plno jiných seniorů z okolí, kteří prodělali mrtvici a vůbec na tom nebyli tak zle jako mamka, to prostě vzdalo, že se jim nevybavují vždy správná slova, tahají nohu, potřebují nějakou pomoc s běžnými denními úkoly od pečovatelek, tak to prostě vzdalo. Zalehli k TV, nechtěli cvičit, snažit se chodit a nějak hýbat a už zemřeli. A taky mrtvicí dochází u části pacientů ke spuštění demence.
Nechci tě strašit. Sama uvidíš, co vám život přinese. Ale ten čas, kdy otec někde bude, věnuj sobě, posílení duševní odolnosti, chození k psychologovi, cvičení, pokud ti pomáhá odbourat stres, přijmutí toho, že si to otec stejně udělá podle sebe a podle tebe to může být úplně, ale úplně blbě apod.
Jinak ti přeji hodně síly!

Hezké ráno. Zatím se stav je to pořád stejné. Stav se nezhoršil ani nezlepšil. Přetrvává těžké postižení pravé ruky a nohy, částečně je setřelá i řeč. Protože když je zasažená levá hemisféra tyhle problémy jdou prý často ruku v ruce. Dnes ho čeká rehabilitace. Nadává ale dívat se do minulosti nepomůže, teď je nutné dát co největší prostor a soustředění dobré rehabilitaci a nevykašlat se na to.
Četla jsem, že mozek pomocí neuroplasticity dokáže kolem mrtvých míst vytvořit nové synapse (takové objížďky), které jsou částečně schopné převzít roli mrtvicí paralyzovaných částí. Ale musí se fakt poctivě makat a nic nepodcenit.

Před cca 2 měsíci utrpěl lehčí mozkovou příhodu švagr. V nemocnici nebyl dlouho a přesunuli ho do léčebny Luže - Košumberk. Pořád ještě tam je, postupně ho rozcvičují. Velice si to tam chválí, postupně se zlepšuje a osamostatňuje. Zkusila bych se zeptat tam. Ovšem je otázka, jestli o něco podobného bude váš otec stát. Na rehabilitacích ty pacienty nutí opravdu makat, moc se s nima nepářou. Ovšem je to pro jejich dobro.

Z předchozích diskuzí tady i na jiném serveru jsem pochopila, že otec Elsu psychicky i fyzicky týrá. Tak taky přeju, ať to dopadne dobře, ale hlavně pro Elsu.