Diskuze : Hlavní : Samovolný potrat

Sasi, je mi to moc lito!!!
Ony ty reci, ze priroda vedela co dela... no jo, no, to rozumem clovek taky vi, ze jo. Ale jak to vysvetlit citum... Nic jim nevysvetluj. Plakej, smutni, prozij si to, a hlavne neobvinuj se za to, ze citis smutek, prazdno, ztratu, ze prece "o nic neslo", "je to bezne", "vzdyt to bylo brzo, to jeste ani nebylo miminko" atd. atd. atd. Bude lip, uvidis. Ted neni, ale bude. Citis-li to tak, tak to prozij a neblokuj to v sobe, ono prijde smireni. Kazdym dalsim dnem, tydnem bude lip. Ale je mozne, ze ten andilek tam nekde nahore uz proste navzdy bude v tobe, spousta zen to tak ma (i ja, a spousta zen to naopak vubec tak neproziva, otrepe se a bere to jako beznou vec, na kterou v podstate zapomenou). Dodnes to vnimam, ze mam "x a pul deti", nevim, jak to vysvetlit, proste mam x deti a jednu dusicku nekde.
Me tenkrat dva doktori nezavisle na sobe rekli, ze pri "bezproblemovem" potratu v tomto stadiu tehotenstvi neni proc cekat a davat si pauzu. Nechala bych to plynout, jak tu uz nekdo psal - nehrotit to, nepocitat "snazeni, pokusy" atd., ale myslim, ze ani neni nutne x mesicu se nejak chranit pred otehotnenim. Drzim palce a at je brzy lip!

Nešlo tomu pomoct, netrap se.
Dej si třeba pauzu, ať se tělo vzpamatuje.
A pak se zkuste... ne snažit a počítat první, druhej a x-tej pokus, ale užívat si milování.
Těhotenstvím na první, druhej pokus, se tu hrozně moc lidí chlubí, ale nemá to tak každej. Není to pravidlo, je to klika. I u zdravého páru. Dej tomu čas.

Stalo se mi to take, poprve, po vanocich, takze uz to vsichni vedeli. Dva mesice na to mi jeste zemrel tata, asi to bylo ze stresu, osklive obdobi. U tebe za to asi mohly ty nemoci. Bud rada, ze si priroda poradila sama, lepsi nez porodit postizene miminko.
Take jsem tehdy byla nestastna, mela obrovsky strach, ze to nepujde....Dnes uz vim, jak moc caste samovolne potraty jsou.
Nech tomu volny prubeh, je krasne jaro, uzivej znovunabyte svobody, naplanuj dovolenou..... Rekli mi tehdy pockat 3 mesice, pockali jsme a dva mesice na to jsem otehotnela znovu. Ted mam vlastni deti tri a ctvrte v pest. peci. Kazdeho dalsiho tehotentsvi jsem si vazila, byla zodpovedna, zbytecne neriskovala... vsechno spatne k necemu dobre!
Ver, ze vsechno je tak jak ma byt! Drzim palce

Zefyr, taky si myslim, ze telo vedelo, co dela. Asi to zni drsne. Ale proste neco bylo spatne - taky bych rekla, ze ty nemoci. Neboj se, ver si. Bude dobre.