Diskuze : Hlavní : Děti a sport

Syn 14 let na jare po sezone prastil s fotbalem (hral ho od sesti let) a vrhnul se na zavodni kanoistiku. Trener je z nej nadsenej, syn dobrovolne maka a sam se dopravuje na treninky,uvdime, co z toho bude.
Ja ve 14 ti sekla s vrcholovym sportem uplne, puberta halt. Jsem rada ze syn jenom vymenil sport a neco dela.

Jitys,
nemuselo se nic stát... Dítě s pubertou najednou "vyhoří", rovnají se mu priority... taky tenhle kluk dělal fotbal od čtyř či od kolika, prostě jel v režimu, s tunelovým viděním - a mohl zjistit, že jsou na světě jiné sporty, než fotbal. Možná se mu i rozleželo, že třeba nechce být vrcholovým fotbalistou, ale jánevím atomovým fyzikem... Nevím, co je ten druhý sport, ale nejspíš bude méně profilový než fotbal, takže třeba menší konkurence a menší rivalita než ve fotbale, což může znamenat příjemnější prostředí.

Změno,
osobně, jako matce, by se mi ulevilo, kdyby dítě sešlo z cesty k vrcholovému sportu. Jako ano, ti na špičce asi vydělají peníze atd., ale ta jejich kariéra je obvykle velmi krátká a často skončí úrazem dřív, než se dostanou na ten vrchol - a pak jsou ve vzduchoprázdnu, bez vzdělání, kamarádů, bez orientace co vlastně dál v životě, když jim ten sport "zmizí". Ne každý má talent / chuť být trenérem - a oni nic jinýho než ten sport neumí a pak jsou fakt jak ta srna ve světlech reflektoru.
Osobně bych byla raději, kdyby moji puberťáci měli čas randit, a "flákat" se s kamarádama a pařit na kolejích, než dělat vrcholovou sportovní kariéru.

Syn se na táboře ve 13 letech zamiloval, v září praštil se stávajícím sportem (naštěstí individuálním) a jezdil 3-4xtýdně vlakem cca 50 km do jiného města na tréninky společenského tance. Domů jezdil v devět večer, když jsme ho vyzvedli ve městě, kam chodil do školy, jinak v 10. Se slečnou se kolem vánoc rozkmotřili, v lednu nastoupil do tanečního svazu ve městě, kam chodil do školy a do osmnácti let tančil, našlápnuto na repre. Jeden půlrok na gymplu dokonce bydlel na intru, protože opravdu pokud jsme ho nevyzvedli, jezdil domů večer v deset, dřel x hodin denně. Přišel o partnerku - nic tragického, technický problém - a rok se mu nedařilo si s nikým sednout, fláká se, občas chodí běhat nebo do posilky, alespoň ale v klidu odmaturoval a ve výběru VŠ nehrál sport roli. Jestli znova začne - jde studovat jinam, to uvidíme.
Další dítě dosáhlo v juniorské repre nejvýš, kam dosáhnout lze a při přechodu do dospělé se kouslo a zabalilo to. Sportuje rekreačně a ve svém sportu trénuje potěr - ale jako volnočasovku, pracuje jinde.
U obou to beru tak, že naštěstí ten nejhorší věk zvládli se sportem a tím, co je na něm přínosné a jinak je to jejich život.

Renko,
proč ne. Mojí dceři je 11, momentálně gymnastikou žije, ale co já vím, kdy to bude chtít jinak..U nás teda 15 letý ještě závodí. Taky to nechám na ní, nakonec, těžko to pak v tom věku můžeš nějak ovlivňovat.

Jitys, ty děti někdy vyhoří, u nás takové radikální změny taky proběhly, a to i když se dětem v tom sportu dařilo, vyhrávaly. A najednou po skvělé sezóně, kdy vyhrály celkově nějakou soutěž, přišly s tím, že už to dělat nechtějí.