Diskuze : Hlavní : Střední školy

tak tohle si může člověk dovolit u nadaných, inteligentních dětí, a je to super.
Genetický jackpot prostě.

Její děti byly myslím si inteligenčně spíš průměr, protož když se s nimi kamarádka neučila, schytávali čtyřky, pětky... učila se s nima i na druhém stupni, vždycky, když to hořelo, tak se začlo řešit, bla přednáška, kamarádka je zkoušela, udělal se dějepis..a lup, byla dvojka.

Takže, kdyby na to úplně dlabala, tak by byli schopní na té základce propadnout, řekla bych. Klučina určitě.


Ale stejně to k nějaké zodpovědnosti moc nevedlo, jak je vidět...

Ten kluk bude ai v pohodě, odborník v oboru, docela mu to nakonec sedlo...
Holčina se ale asi už celý život bude plácat na pomezí pracáku, prodavačství a nějak proplouvat, až mi to k ní přijde teda nedůstojné, ale už to tak má, je dospělá... spokojená samozřejmě není, ale se svým přístupem to moc nezlepší...

hele, já vůbec nevím, co se v té rodině dělo. Je to moje nejlepší kamarádka.

syn se jí chtěl hlásit na bezp.právní, kolik bodů má mít věděl, kolik fyzické testy taky, pak si dal něco druhého záložního, tehdy šly jen 2 přihlášky.
S tátou se nějak učili každý týden..

No a výsledek byl, že to totálně projel, musel do 2. kola, a dneska dojíždí vlakem do školy, která na něj zbyla.

Nevím, zda si dělal zkušební cermaty, nebo jestli to nevytáhl. Prý měl knžku testů od Scia a že to je totéž nebo co. Ten táta tomu asi taky moc nerozuměl, netuším. Co je ale záhada, tak na y fyzcké testy se naučit mohl, to e normálně tělocvik. Místo toho byl nějak nemocný, a pak nic..a nic z toho.


No, a jejich druhé dítě je případ ještě horší, ta nevěděla kam, někam si dala přihlášku, to udělala - asi ji na to body nějak stačily, ale celou dobu tam byla nespokojená. Pak šla na rok na jazykovku, kterou si odchodí jakž takž, ani en certifiká si neudělala, pak se půl roku flákala, pak teda že by zkusila výšku, rodiče ji zaplatli soukromou a pomohli s přípravou, jakž takž se na tu soukromou dostala, a po 3 měsících toho nechala... do zbytu roku se tak nějak lácala, nic nedělala přičemž měla statut studenta, pak si dala ještě jedno léto "prázdninové"..a v říjnu se začala zabývat nějakou prací, to už bylo trapné i jí...někde chvíli byla, a pak ji po zkušebce vyhodili, a teď je na pracáku asi a nic ještě nemá..

já už se kamarádky neptám, protože je mi to trapné...

mezitím od nich teda odešel tatínek, ale to už měla ta dcera dávno po maturitě.


Nechápu jak se toto stane, a je to teda za mě dost šílený...

já teda po výšce taky nemohla shnat práci, nehrnula jsem se.. byl to totiž rok 2008,9 - ekonomická krize. ale tu vejšku jsem aspoň dodělala, dělalo mi radost, že tam můžu být a učit se něčemu

Já nevím, tak my jsme nechali děti si ty školy vybrat a když si vybrali, věděli, že na ně musí mít fakt hodně bodů a tak se starali. Kdyby pak viděli, že to na tolik bodů není,tak by si asi vybrali jiný školy.
Tak bych je asi nechala, dělat to na 12 bodů, když by jinak nic dělat nechtěli,ale adekvátně k tomu by si museli vybrat typ školy.Nebo učňák. V tomhle věku někoho k něčemu nutit-nevím, no.

to mi připomnělo - u nás teď v širší rodině teď vrcholí přípravy na cermatyu jednoho dítka, ale sleduju to jen zpovzdálí, a fascinuje mě,jak to dítě se třeba samo učí, sedne si ke knížce... vybralo si těžký pražský gympl, má to rozumně ostupňované až na soš, takže by vlastně stres a motivaci ani mít nemuselo, na ty další dvě by se dostalo i tak, ale studuje, nikoho externího ani nemá a nepotřebuje, a testy už začíná psát tak, že by to na ten pražský gympl bylo. Já jen čumím..

No a má v okolí jetě jedno dítě, od dětství spolu pekli, ale jsou na jiných základkách, a říká, že jeho máma je z toho úplně nešťastná, že je mu to úplně jedno, neučí se vůbec... má tam napsanou nějakou pražskou obchodku, ale prostě v lednu testy z matiky na 13 bodů.

Že je úplně zoufalá z toho přístupu, jek je mu o jedno, nedělá proto nic... Tohle je třeba moje noční můra, teda. Možná proto, že v tom trochu vidím sebe. Nejakouž takouž motivaci jsem měla, ale bylo mi o fakt jedno. Vlastně mi bylo zcela jedno, kam po devítce půjdu, rozhodovala jsem se nějak podle ostatních, a pamatuju si, že mě napadla dopravka - ještě teď se orosím, že kdyby ty volby byly jen na mně, tak je šílený, kam bych se dostala. Vůbec jsem netušila, o čem dopravka je, jen tam šel někdo ze spolužáků, mám pocit... na DOD jsem nikam nechtěla, přišlo mi to zbytečné. ( za nás byl teda jen seznam škol na papíře, žádné webovky, nic... všechno pro ě bylo abstraktní) naši to pak vymysleli díky bohu, a já našla obor, který jsem si zamilovala. Ale taky ze mě rostli... mě to bylo úplně jedno.


Toho se šíleně děsím. Ptala jsem se, co jemu pomáhá udržet si motivaci a studovat to, a řekl, že neví, že nic extra, asi to v člověku prej musí bejt, nebo není.
Moje teoreie je, že náš to zkoušel před pr lety na 7g a nedostal se, a tím, jak si obešel různé školy, DOD, a ty testy psal, tak možná už ví do čeho jde... ale na to jsem se neptala, jestli mu pomohlo.

Teda ale když jsem slyšela o té známé a 12 b z matiky v lednu... tak je mi těch rodičů strašně líto, jsou to hrozně milí rozumní zodpovědní a fajn lidi, a přijde mi to strašná škoda. No ale jak donutíš deváťáka, že...

Ono to asi musí být i v tom člověku, no...

Kněžno, já myslím, že s těmi "prestižními gymply" je to prostě tak, že jejich pověst se potvrzuje cca jaksi automaticky - hodně dětí tam chce, dostatnou se tedy jen ty nejlepší, ty pak nemají problém se studiem, jsou spokojené, škola si může vybrat lepší učitele (kteří rádi učí šikovné spokojené dětí) ... Ale je pravda, že Kepler asi láká opravdu širokým výběrem volitelných předmětů v 3. a 4. ročníku, při 4 paralelních třídách to není tak těžké zajistit, akorát je pak velice roztahaný rozvrh. Ale syn je na jiném dobrém pražském gymplu a volitelných předmětů mají taky fůru (ale je tam víc tendence, dávat je do bloků, čímž se omezí množství kombinací, tj. rozvrh se dělá lépe), každý si vybere
Ale jinak, jak už jsem tu víckrát psala, žádnou zvláštní náročnost studia zatím (dcera je v prváku) nevidím a to ani při zohlednění, že pro šikovné děti je všechno méně náročné. Třeba v druhém jazyce se mi zdá, že jedou vyloženě pomalu a angličtinu se dcera snad vůbec neučí (přitom mají spoustu skupin podle úrovně, tj. nemělo by jít o to, že je dcera v Aj tak dobrá, že se učit nepotřebuje, ale jiní ano), což úplně nepovažuju za plus, i když jinak jí přeju, že nemá žádné velké stresy.