Nespokojené dítě

Obracím se na Vás s dotazem, který se týká mého dvouletého syna Jáchyma. Je z dvojčat (2 dvouváječní kluci). Péče o dvojčata představuje samozřejmě „zpřísněné podmínky“ :-). Jsme občas dost unavení, a už jsem si přichytla při myšlence, že by to bylo všechno mnohém jednodušší – hlavně psychicky - kdyby byl „jen“ Šimon. Péče o Jáchyma je totiž psychicky velice náročná. Snažíme se mu poskytnout stejnou pozornost, dokonce větší než bratrovi, ale málokdy je spokojený a v klidu. Každá maličkost ho vyvede z míry, trpí prudkými výkyvy nálady, často pláče a vypadá hluboce nešťastný. Netuším, CO mu tak vadí. Snažím se mu být nablízko, držím ho v náručí, mluvím k němu něžným hlasem, aby se cítil v bezpečí. Samozřejmě mu nemůžu věnovat vždy 100%-ní pozornost. Hodně jsem přemýšlela, proč je tak nespokojený, zatímco jeho bratr vypadá spokojený s podmínkami, které mu poskytneme. Nelíbí se mu u nás? Nedáváme mu, co potřebuje? Jeho bratr samozřejmě také občas pláče, prochází obdobím vzdoru atd. Ale vždy mám pocit, že vím proč, je to evidentní, a po chvíli se uklidní. U Jáchyma tomu tak není. Není nemocný, nechová se, jako by ho něco bolelo. Zřejmě je nervově velice labilní. Pravda je, že také žárlí na svého bratra. Může skutečnost, že je dvojče B (byl u porodu menší), hrát nějakou roli? Stává se, že „preventivně“ žárlí na svého bratra, ačkoli na to opravdu nemá důvod. Jak mu lépe pomoct, aby získal vnitřní pocit důvěry k světu, který mu zřejmě schází? Byla bych Vám také vděčná, kdybyste mi mohla doporučit dobrého dětského psychologa v Praze, kterého bych mohla spolu se svým synem navštívit.