Preference tatínka a víkendové zlobení

Dobrý den. Máme holčičku, téměř dva roky. Tatínek ji miluje a umí se o ni skvěle postarat. Taky se v ní vidí a zbožňuje ji. Já také, ale přece jen ji i "vychovávám" a občas ji ráda přenechám tatínkovi či babičce, abych doma něco udělala a odpočinula si. Jinak se jí hodně věnuju, jsem s ní doma, chodíme cvičit, plavat, okolí tvrdí, že se k níchovám hezky. Problém je v tom, že když je doma tatínek, ona mne často odmítá, nechce se se mnou mazlit, útěchu hledá u tatínka, nechce mi dát pusu a v noci na ni nesmím ani sáhnout. Když jí bylo 7 měsíců, byla jsem s ní v nemocnici (střevní chřipka), a sama jsem marodila. Byla jsem pak strašně vyčerpaná a unavená, a tak jsme zavedli opatření, že v noci bude malá spát v pokoji s tatínkem, protože on rychle usíná a tvrdě spí (na rozdíl ode mne). Teď jsem znovu těhotná, takže mi muž dopřává spánek a já už s malou nemůžu tolik řádit, jako on. Četla jsem, že v 7. měsíci se tvoří vztah k tzv. mateřské osobě. Není tedy toto vysvětlení? Nebo máme jít k psychologovi?
2. problémek: v týdnu, když jsem s dcerkou doma sama, je vše OK. Je klidná, pomáhá, respektuje režim dne, občas se sice zavteká, ale je to v normě. Ovšem víkendy jsou děs a běs. Holčička zlobí, dělá zakázané věci (rozhazuje věci, neposlouchá, utíká, odmítá jídlo, nočník, vzdoruje, vzteká se). Lítá od jednoho k druhému a ani jeden z nás neudělá nic (nedojde si v klidu na WC, nenají se, neumyje se, atd.). Nevíme co s tím. Často jde i o její bezpečí, je k neuhlídání. Od pondělka je zase klid. Znamená to, že jsme-li doma oba, cítí se tzv. v bezpečí a provokuje? Nebo by to mohlo být nedůslednou výchovou muže? Ale když je s ní sám doma on, je prý také klid...