Re: Preference tatínka a víkendové zlobení

Dobrý den,
plně chápu Vaše obavy. Vztah k mateřské osobě se vytváří postupně a nevztahovala bych to jen na jeden měsíc. Postupně se u dětí vytváří vztahy k blízkým lidem, nejen k matce. Je dobré, když si dítě vytvoří blízký vztah alespoň ke dvěma lidem (většinou rodičům). Blízkými lidmi mohou být i prarodiče či jiní lidé. To, že Vás dcera odmítá, když je na blízku tatínek, je spíše způsobeno tím, že jste s ní více času než on a nejste jí tolik vzácná. Navíc má jistě vyzkoušeno, že i když Vás několikrát odmítne, nepřijde o Vás, o Vaši blízkost, o Vaši přízeň a podobně. Jinými slovy, může si to dovolit Vás odmítnout. Stejně jste jí stále na blízku. Nevěřím, že by to bylo snad nedostatkem lásky k Vám, či něčím podobným. Nyní s Vaším novým těhotenstvím bych využila spíše situace a budovala vztah Vaší dcery k Vašemu bříšku, resp. k nenarozenému miminku. Je to skvělá příležitost, jak dceru připravit na příchod sourozence. Tatínek by měl dceru podporovat v tom, že nyní je třeba o maminku pečovat. Spolu mohou např. nosit mamince dobroty, či jen docela obyčejně maminku přikrýt, pokud zrovna odpočívá. Tatínek by také mohl dceři ukázat, jak je možné maminku po bříšku hladit (protože tam má maminka miminko) a odměnou by Vaší malé mohlo být právě to, že se přitulí k Vám. Pokud tolik obdivuje tátu, měla by toto chování vidět hlavně u něj a tatínek by ji měl podporovat v milém chování k Vám. K psychologovi samozřejmě jít můžete, jestliže máte tu potřebu, já se však domnívám, že je to zatím zbytečné. Brzy Vás přeci jen čeká velká změna situace a spíše bych doporučovala sledovat, jak bude dcera reagovat na příchod sourozence. Tím se také změní situace, kterou popisujete jako druhý problémek. Dceři nedělá problém se během pracovního týdne chovat se podle Vašich pravidel, a to je dobře. To, že je chování o víkendu jiné, bych přičítala spíše tomu, že se celkově u Vás doma změní situace. Najednou jste s manželem doma oba a dcera Vás má plně k dispozici. V tomto případě bych doporučovala netolerovat dceři chování, které si nepřejete. Snad nejdůležitější je jednota rodičů. Pokud jeden z rodičů něco nedovolí, nesmí stát, že druhý z rodičů to dovolí. Není také vhodné, aby Vás dcera omezovala v běžných věcech (jídlo, hygiena). V těchto situacích s klidem řekněte: Ne, teď ne, až za chvíli (až to dojím,...). Samozřejmě se po té dceři věnujte. Souhlasím s tím, že je možné, že dcera se cítí v bezpečí a může spíše než provokovat zkoušet, co všechno si ještě může dovolit a co ještě jí ten či onen z rodičů dovolí. Opět bych upozornila na nutnou jednotnost všech osob, které se podílejí na výchově. Přeji Vám zdravé miminko a Vašemu miminku šikovnou a pomáhající starší sestru. Mgr. Jitka Jeklová