Otázka
Odpověď
Re: Problémy chování
13.11.2000 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Mirko,
Na první otázku jsem se Vám ozvala soukromě, na Vaši mailovou adresu, tahle odpověď tedy bude „dohromady“, ještě k tomu prvnímu, ale zároveň i ke druhému dotazu, myslím, že vůbec nevadí, když se někdo ozve vícekrát.
Nazvala jste první dopis „zlost“, a já jsem si to pro sebe přeložila tak, že u Vašeho syna to zřejmě není projev nějaké agresivity vůči okolí, ale, že je to spíš reakce, která se objevuje, když je František ve velké nouzi. Ta „nouze“, pro mě, i podle Františkova dopisu, je situace, kdy je na něho vyvíjen nebo on cítí nějaký nátlak, ať už psychický nebo fyzický, situace se pro něho stává neúnosná, a on se nemůže, nebo neví, jak se bránit.
Napsala jste, že to v poslední době řeší útěkem. Dříve to končilo záchvatem zlosti nebo útokem. Kdybych se domýšlela, že útok na někoho, nebo záchvat zlosti se neukázaly jako vhodný způsob řešení situace, a František teď vlastně své jednání změnil, mýlila bych se? Zdá se mi, že, i když jednání může působit naprosto impulsivně, možná hledá cestu, jak se s těmi těžkostmi vyrovnat, a jeho jednání se vyvíjí.
Nedivím se, že máte obavy Františka s oddílem pouštět, jestliže ty věty, které jste citovala, pocházejí od vedoucích nebo dětí z oddílu, není tam pro Františka příliš přátelské prostředí. Mluvila jste s vedoucími? Co oni si myslí, že vedlo k onomu útěku, co by asi mohli udělat, aby předešli opakování podobné situace?
Možná to bylo myšleno jinak, a ptáte se, zda máte Františka pouštět, když má „takové nápady“. Ale některá rozhodnutí jsou prostě na rodičích, ačkoli často, jako rodiče, nemůžeme dopředu říci, zda to, co děláme, bude dobré.
Já si jen myslím, že by bylo nešťastné, dovést Františka do situace, kdy by si začal myslet, že ostatní si mohou vůči němu cokoli dovolit, a on se nemůže bránit, protože pokud se brání, je negativně hodnocen dospělými osobami.
S naprostou jistotou, myslím, mohu říci, že potíže při psaní by žádnou komplikací při přijímání na gymnázium, asi máte na mysli osmileté, být neměly. Váš syn je ve čtvrté třídě, v páté už se psaní neznámkuje, gramaticky píše, jak říkáte, bez chyb. Byla-li u něho porucha učení ve smyslu dysgrafie potvrzena, měl by být navíc tento fakt zohledněn i při přijímacích zkouškách, podle pokynu MŠMT č.j. 23 472/92-21. Co se týká dopisu, který František napsal, ten je naprosto bezchybný, a vyjadřování působí velmi zralým dojmem. Prostě myslím, že tady starosti mít nemusíte.
Asi si hodně přejete, aby se tam dostal. Možná, že doufáte, že by František na gymnáziu měl dost podnětů, které by ho i při jeho rychlém chápání a vysoké inteligenci mohly zaujmout, a také děti, které by mu mohly být bližší. Přeje si i František být na gymnáziu? Rozhodně bych se u takto inteligentního a citlivého dítěte snažila být vnímavá k jeho názorům a přáním.
Píšete, že u Františka byla špatně určena lateralita, že jste v kontaktu s psycholožkou, s dětskou psychiatrií , s neurology…, těch zařízení už jste navštívili hodně. Jako by ale každý vydal nějaký jednorázový pokyn, a Vy se podle těch pokynů snažíte řídit, abyste jednala s Františkem správně. Ale nedá mi to, abych se nezeptala, například, František neměl, před nástupem do školy „svoji oblíbenou ruku“? Chci říci, že když si člověk koupí leknín, přinese ho domů, dá ho do stinného jezírka, chodí se tam na něj dívat, raduje se z něho, a rozhodně by ho ani nenapadlo, aby ho zasadil do písku na slunné místo. Myslím, že můžete hodně vytěžit nejen z rad různých odborníků, ale i z toho, že budete pozorně vnímat, kdo vlastně je Váš syn, kdo je ta bytost, s níž jste si po část života velmi blízko, ale jednou bude žít samostatně.
Pokud Vám na psychiatrii nenabídli pro Františka psychoterapii, případně psychoterapii rodinnou, domnívám se, že byste mohli něco takového v místě Vašeho bydliště zkusit vyhledat, při fobiích se obecně doporučuje. Psychoterapie by mohla působit jako dlouhodobější podpora, možnost déledobé, opakované komunikace…, diagnóz, myslím už máte hodně.
Podrobnější, jemnější, neurologické vyšetření než je běžné, vzhledem ke komplikovanému porodu a úrazu hlavy by možná i toto mohlo být vhodné, nabízí EEG Biofeedback Institut
zdravotnické zařízení v oboru klinické psychologie a neurologie
Fakultní poliklinika Praha 1, Lannova 2
Tel. 0602 22 49 61
E-mail: biofeedback@mbox.vol.cz
Tel / Fax: (02) 2480 2349
Internet: www.eeg-bfb-i.cz.
Domácí vzdělávání je koordinováno, pokud vím Bratrskou školou v Praze, dále školami v Liberci a v Ostravě. Kontakt mám pouze na pražskou školu: 02/838 704 23.
Berte prosím tuto odpověď jako nabídku, soubor námětů, z nichž si vyberete to, co Vám “sedí“, nikoli jako nějaké striktní pokyny.
Držím palce
Mgr. Silvie Nedvědová
Na první otázku jsem se Vám ozvala soukromě, na Vaši mailovou adresu, tahle odpověď tedy bude „dohromady“, ještě k tomu prvnímu, ale zároveň i ke druhému dotazu, myslím, že vůbec nevadí, když se někdo ozve vícekrát.
Nazvala jste první dopis „zlost“, a já jsem si to pro sebe přeložila tak, že u Vašeho syna to zřejmě není projev nějaké agresivity vůči okolí, ale, že je to spíš reakce, která se objevuje, když je František ve velké nouzi. Ta „nouze“, pro mě, i podle Františkova dopisu, je situace, kdy je na něho vyvíjen nebo on cítí nějaký nátlak, ať už psychický nebo fyzický, situace se pro něho stává neúnosná, a on se nemůže, nebo neví, jak se bránit.
Napsala jste, že to v poslední době řeší útěkem. Dříve to končilo záchvatem zlosti nebo útokem. Kdybych se domýšlela, že útok na někoho, nebo záchvat zlosti se neukázaly jako vhodný způsob řešení situace, a František teď vlastně své jednání změnil, mýlila bych se? Zdá se mi, že, i když jednání může působit naprosto impulsivně, možná hledá cestu, jak se s těmi těžkostmi vyrovnat, a jeho jednání se vyvíjí.
Nedivím se, že máte obavy Františka s oddílem pouštět, jestliže ty věty, které jste citovala, pocházejí od vedoucích nebo dětí z oddílu, není tam pro Františka příliš přátelské prostředí. Mluvila jste s vedoucími? Co oni si myslí, že vedlo k onomu útěku, co by asi mohli udělat, aby předešli opakování podobné situace?
Možná to bylo myšleno jinak, a ptáte se, zda máte Františka pouštět, když má „takové nápady“. Ale některá rozhodnutí jsou prostě na rodičích, ačkoli často, jako rodiče, nemůžeme dopředu říci, zda to, co děláme, bude dobré.
Já si jen myslím, že by bylo nešťastné, dovést Františka do situace, kdy by si začal myslet, že ostatní si mohou vůči němu cokoli dovolit, a on se nemůže bránit, protože pokud se brání, je negativně hodnocen dospělými osobami.
S naprostou jistotou, myslím, mohu říci, že potíže při psaní by žádnou komplikací při přijímání na gymnázium, asi máte na mysli osmileté, být neměly. Váš syn je ve čtvrté třídě, v páté už se psaní neznámkuje, gramaticky píše, jak říkáte, bez chyb. Byla-li u něho porucha učení ve smyslu dysgrafie potvrzena, měl by být navíc tento fakt zohledněn i při přijímacích zkouškách, podle pokynu MŠMT č.j. 23 472/92-21. Co se týká dopisu, který František napsal, ten je naprosto bezchybný, a vyjadřování působí velmi zralým dojmem. Prostě myslím, že tady starosti mít nemusíte.
Asi si hodně přejete, aby se tam dostal. Možná, že doufáte, že by František na gymnáziu měl dost podnětů, které by ho i při jeho rychlém chápání a vysoké inteligenci mohly zaujmout, a také děti, které by mu mohly být bližší. Přeje si i František být na gymnáziu? Rozhodně bych se u takto inteligentního a citlivého dítěte snažila být vnímavá k jeho názorům a přáním.
Píšete, že u Františka byla špatně určena lateralita, že jste v kontaktu s psycholožkou, s dětskou psychiatrií , s neurology…, těch zařízení už jste navštívili hodně. Jako by ale každý vydal nějaký jednorázový pokyn, a Vy se podle těch pokynů snažíte řídit, abyste jednala s Františkem správně. Ale nedá mi to, abych se nezeptala, například, František neměl, před nástupem do školy „svoji oblíbenou ruku“? Chci říci, že když si člověk koupí leknín, přinese ho domů, dá ho do stinného jezírka, chodí se tam na něj dívat, raduje se z něho, a rozhodně by ho ani nenapadlo, aby ho zasadil do písku na slunné místo. Myslím, že můžete hodně vytěžit nejen z rad různých odborníků, ale i z toho, že budete pozorně vnímat, kdo vlastně je Váš syn, kdo je ta bytost, s níž jste si po část života velmi blízko, ale jednou bude žít samostatně.
Pokud Vám na psychiatrii nenabídli pro Františka psychoterapii, případně psychoterapii rodinnou, domnívám se, že byste mohli něco takového v místě Vašeho bydliště zkusit vyhledat, při fobiích se obecně doporučuje. Psychoterapie by mohla působit jako dlouhodobější podpora, možnost déledobé, opakované komunikace…, diagnóz, myslím už máte hodně.
Podrobnější, jemnější, neurologické vyšetření než je běžné, vzhledem ke komplikovanému porodu a úrazu hlavy by možná i toto mohlo být vhodné, nabízí EEG Biofeedback Institut
zdravotnické zařízení v oboru klinické psychologie a neurologie
Fakultní poliklinika Praha 1, Lannova 2
Tel. 0602 22 49 61
E-mail: biofeedback@mbox.vol.cz
Tel / Fax: (02) 2480 2349
Internet: www.eeg-bfb-i.cz.
Domácí vzdělávání je koordinováno, pokud vím Bratrskou školou v Praze, dále školami v Liberci a v Ostravě. Kontakt mám pouze na pražskou školu: 02/838 704 23.
Berte prosím tuto odpověď jako nabídku, soubor námětů, z nichž si vyberete to, co Vám “sedí“, nikoli jako nějaké striktní pokyny.
Držím palce
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
