Agresivita

Dobrý den,
v posledních dnech začínáme mít problémy s naším synem (6 let). Chodí do první třídy, doma má mladšího bráchu a malou sestřičku. Zpočátku měl menší potíže přijmout a navyknout si na školní režim, což je ale podle mne normální, teď se učí relativně dobře, občas mu mezi jedničkami uteče nějaká dvojka. Doma si s mladším bráchou vjíždí téměř denně do vlasů, perou se, křičí na sebe, vzájemně se provokují, nejhodnější k sobě jsou večer, když mají jít spát. Syn je na svůj věk poměrně velký (po tatínkovi) a jeho tvář působí baculatě a pokud mu chybí maminka nebo tatínek, brečí (nechat ho na fotbalovém tréninku není možné, hned začne bulet a pak se mu ostatní smějí). Prostě má takový vzhled, že se do něj každý může strefovat, smát se mu, brát mu ve škole věci z penálu, provokovat ho (znám to, byl jsem na tom jako kluk stejně). Chvilku to většinou vydrží, ale potom, co přeteče kalich trpělivosti, vybouchne a neohlíží se na nikoho a na nic: začne na ně křičet a v návalu vteku dost často někoho zmlátí. Uhodí hodně a protože je na svůj věk větší o půl hlavy než všichni ostatní, uhodí silně a někdy to dopadne tak, že protivník se sklátí k zemi, dokonce i s následkem lehkého otřesu mozku (následek pádu, ne rány). Maminky takhle postižených dětí si pak na nás shánějí po kamarádkách telefony, že "si nás někde podají". O tom, že by měl ve škole nějaké kamarády, nemluví; protože je veliký, sedí v poslední lavici, úplně sám. Jak mu máme vysvětlit, aby si pošťouchávání a provokování nevšímal, aby nikoho nebil? Protože se do jeho situace dokážu vžít, vštěpuju mu, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Nechceme, aby se z něj stal otloukánek. Prosím, poraďte, jak na něj. Děkuji.