Ztráta zájmu o sex

Dobrý den, již téměř tři roky řeším problém se svou sexualitou.Asi tak od třetího měsíce těhotenství jsem ztratila zájem o milování. Nutno podotknout, že před otěhotněním jsem se mohla milovat od rána do večera a s mým tehdejším partnerem, nyní už manželem a otcem naší dcerky, jsme v této oblasti nikdy neměli nejmenší problém. Jenže právě od 3.měsíce těhotenství se vše změnilo. Najednou jsme se milovali tak maximálně jednou za týden až dva. A jak těhotenství postupovalo, tak ustalo i milování. Doufala jsem, že po porodu se vše vrátí do dřívějších kolejí. Bohužel nestalo se tak. Dnes je naší dcerce něco přes dva roky a frekvence milování je momentálně tak 1x za měsíc i déle.Poslední dobou hodně pociťuji, že nám tento problém začíná přerůstat přes hlavu. Manžel je sice velmi chápavý a nikdy mě do ničeho nenutil, ale je mi jasné, že mu milování čím dál tím víc chybí. Manžel je na milování připraven vždy, zatímco já jsem jak z kamene, jeho polibky a dotyky mi jsou skoro až nepříjemné v případě, že nemám na sex chuť. Když se jednou za čas nálada dostaví, tak je všechno moc krásné, ale snaha opakovat to každý den jako dřív chybí. Už jsem z toho docela zoufalá, nevím, co dělat, aby vše bylo jako před těhotenstvím. Vždycky jsem zastávala názor, že ve vztahu to musí fungovat jak po stránce duševní tak sexuální a bohužel momentálně svoje mínění poznávám na vlastní kůži. Na druhou stranu, pokud manžel není doma, mívám docela často chuť na sex, ale je to spíš takový chtíč, myslím, že kdyby se manžel v tu chvíli objevil ve dveřích, všechno by pominulo. Začínám se obávat, jestli pro mě můj muž nepřestal být přitažlivý. Poslední dobou jsou mi nepříjemné i jeho polibky. Mluvili jsme spolu o tom několikrát, ale nedokážu říct, proč to tak je. Na druhou stranu by mi nevadilo, uspokojit ho, dotýkat se ho. Jen bych potřebovala, aby on zůstal naprosto pasivní. Podle mě to asi snad není ztráta zájmu o sex, jako nějaký psychický blok vůči manželovým něžnostem. Protože když už se zadaří a já se dokážu naladit, uvolnit a pomilujeme se, tak vždycky hned poté se sama sebe ptám, proč jsem tak dlouho odmítala, když to bylo tak krásné. Někdy mě napadá, že třeba s úplně cizím mužem bych zase našla sebe samu. Ale jsou to jen mé domněnky. Rozhodně to nehodlám zkoušet a hlavně nic by se tím nevyřešilo, ba právě naopak. Nevěru neuznávám. Budu Vám vdečná za jakoukoli radu. Předem děkuji !