Psychologie dospělých
Nevíte-li si rady sami se sebou, neklapou vám vztahy, zkrátka se vám nedaří a chcete s tím něco dělat,napište. Poradí vám Mgr. Tania Krulová, klinická psycholožka a psychoterapeutka, t.č. na mateřské dovolené.
Zodpovězené dotazy
[Dalších 17 dotazů >>]
|
?
34153
|
Ventilace problémů
Dobrý den,
vlastně jsem tady náhodou, ale přesto zkusím využít příležitosti. Tak k problému. Napřed něco o mě: Je mi 25 let, jsem svobodná a bezdětná, ale už sedum let mám jednoho přítele, bydlíme u mých rodičů a společně opravujeme byt, který nám přenechali rodiče mého přítele. Asi by toho bylo hodně co povídat, ale hlavně jde o to, že nevím, co dělat se svými pocity, jak je vyventilovat. Myslím, že s tímhle jsem nikdy neměla problém, ale teď je toho nějak moc. Už dobrého půl roku si připadám pod pěkným tlakem. Leden a únor jsem trávila v Praze na školeních (pocházím z Vysočiny), abych se připravila na zkoušku, která mě čekala v březnu. Vlastně už i někdy v listopadu se vztah s přítelem dostal do krize, stalo se, že vyvrcholením toho bylo (z jeho strany), že se opil, vlítl "domu", sbalil si věci a sedl do auta, že odjede, ale rozmyslel si to, dojel na policii a nechal se odvézt na záchytku. Já v té době poznala nového človíčka, který poslouchal o čem mluvím a choval se mile a netrvalo dlouho a dostali jsme se až k polibkům, u kterých to sice skončilo, ale mému vztahu nepřidalo - na druhou stranu, jsme aspoň začali něco řešit. V průběhu celého půl roku řeším vztah s nejlepším přítelem (člověk, co mi vždy byl oporou a já se snažila být ooporou jemu), chce náš vztah přerušit a já už ani nemám v poslední době sílu o něj bojovat. Před měsícem a půl odvezli dědu do nemocnice s podezřením na mrtvičku a ohroženou hybností - naštěstí je v pořádku a zpátky doma. Za to před měsícem se vyhrotila situace v rodině u bráchy mého přítele - on je schizofrenik a nebral prášky, zhubl, zhroutil se a napadl svou manželku, takže je teď v Jihlavě na psychiatrické léčebně - jezdíme tam za ním každý týden, já samozřejmě řídím (přítel nemá stále řidičák) a taky se snažím být oporou rodičům a zkrátka celé přítelově rodině... vzhledem k tomu, že tenhle brácha přítele (říkejme mu "R.") vzhledem k tomu, že "R" už je v léčebně po čtvrté a taky k tomu fyzickému napadení, rozhodla se manželka pro rozvod, což je další nápor na všechny kolem... zkrátka cítím, že je toho na mě moc a potřebuju to ze sebe nějak dostat, jen nevím JAK. Sedla jsem do auta, odjela na lesní cestu, pustila si hudbu a asi jsem čekala, že se na plný kolo rozbrečím, když konečně můžu, ale nešlo to. Mám pocit, jak bych to v sobě už všechno předržela a nevím co s tím. Asi je těžký na to něco říct jen tak přes mail, přesto doufám, že vás snad něco napadne. Předem děkuju, snad už to, že o tom mluvím (píšu) je určitou ventilací...
Vaše zkušenosti: |
|
?
33186
|
Jak obnovit lásku
Vazena pani Mgr. Tania Krulová, mam takovy problem a vim i co by tomu pomohlo, ale nevim jak na to. Jsme s manzelkou 11 let spolu, stohu 7 let svoji. Kdys sme se pred tremy roky docele fest pohadaly, bylo nasi dcere pul roku. Rozhodli sme se ze budeme zit vzlast. Manzelka se odstehovala z nemecka spatky do cech k rodicum. Po mesici semnou jela opet, na 14 dni, do nemecka, abych mohl videt nasi dceru Vanessu apak zase odjela. A slo takhle cily rok. As jsem jednou, nebot me to us stvalo, nebot bylo vijednano ze pojede do nemecka a najednou nechtele, rek, ze si beru Vanessu sebou, at chce ject taky nebo ne. ( Nase dcera se narodila v nemecku. ) Dale mi ji a ja si sehnal Au-pairku. Ubehl mesic a pul a chtela ji videt. Prijela neohlasene a Vanessa byla u moji mami. Stejne sme se opjet z nouze sexu spolu pomilovali, jako us mesice predem. Dobre sme so pobavily a jela navstivit Vanessu. Kdys sem po tydnu jel za manzelkou, navrhnul sem ji jit k rodiny poradne, ykdys si us sehnala praci v jejim bejvalem zamestnani. Sla tak vsak semnou stejne kde sme se tam dohodly, nebot podle testu se prevazne k sobe hodime a neschodujci body nebily tak zly. Pozastavila pred 14ti dny podany rozvod, nenastoupila do prace a jela semnou spet do nemecka. Ridily sme se podle pokynu pana Dr. Al pry sem se i lepsil. Nahodou sme, po roce, spolu opet otehotnily a po vahani sme si Carolinu nechaly. Nini ji je rok, zijem stale spolu, ale jeste se do me nedokazala opet zamilovat. To je nini nas jediny problem. A tet ta otaska: Jak to viresit ? Jak na to? Co se musi stat? S pozdravem rodina Jichova
|
|
?
31895
|
Problém ve vztahu
Dobrý den,
chtěl bych poradit, jak dál pokračovat a co změnit v manželství.V poslední době,,už to bude skoro 3. rok, naše manželství funguje tak, Źe přežívá, vázne komunikace, ta však nikdy nebyla nějaká super, a když se o něčem bavíme nebo řešíme vzdy se dost ošklivě pohádáme. Já díky své "blbé" povaze se skoro vždy na nějakou dobu odmlčím a vůbec se nebavím, trucuju. Vím, že je to k ničemu, ale nějak si nemůžu pomoct.Máme dvě děti, kluk 8 let a dcera z manželčina 1. manželství 18 let. Manželka je o 5 let starší, na počátku našeho vztahu jsem víceménˇ´e sázel na její zkušenosti, ale postupem času zjišťuji, že ona očekává něco jiného. Je pravdou, že bych měl využívat toho, co má za sebou, ale vždy se ve mně ozve jakási ješitnost a je vše někde jinde.I zde je chyba v komunikaci, mě totiž nikdy nějak moc nezajímala minulost, bál jsem se nebo co, nevím.Manželka je velmi atraktivní, já jsem vždy tak trochu žárlil. Jak se to říká, mít kr¨´asnou ženu, za kterou každy otočí, je někdy pro chllapa dost náročné, vím že je to nesmysl, ale chovám se samozřejmě jinak.
V poslední době jsme se dostali uˇž opravdu tak daleko, že nejsme schopni se o čemkoliv pobavit v klidu, bez toho aniž bychom se nepohádali. Jsem docela dost časově vytížen v práci a navíc ještě , po dohodě s manželkou, se vzděla´vám při zaměstnáni. Manželka pracuje ve fabrice manuálně, má toho docela dost, já si toho samozřejmě vážím, ale je mi neustále předhazováno , že bych mohl vyděla´vat víc, aby do práce nemusela, chce mít své vlastní auto. Já však nechci dohánět něco, co by mohla mít s někym starším bohatším, úspěšnějším, i když já jsem přesvědčen, že mám dosela slušně našlápnuto, ale chce čas.
Už jsem dokonce objednall hotel na víkend, ale nakonec jsem to zrušil, v tom týdnu js¨me se opět poádali, a abych pravdu řekl, mám obavy z toho, že by to byl docela trapas, že bych nedokázal pobavit mou milovanou osobu. Ani jeden z nás nemáme nějakou svou zálibu, vše jsme opustili a i přátel ubylo, protože zpočátku náš vztah byl nádherný a my s euzavřeli sami pro sebe. Když má jít náhodou manželka někam, dělám kolem toho velké divadlo. Nedávno byla na víkend pro ženy, a já ji neustále podezíral, cítím to z mé strany jako obavu, že v období krize se může stát cokoliv.
V poslední době se snažím změnit a nedělat to, co vadí, ale manželka nějak nechce zapomenout na některé veci z minulosti(jed o maličkosti v domácnosti), a to mě od¨razuje.
Pědem děkuji za jakýkoliv námět
Vaše zkušenosti: |
|
?
30483
|
Ztráta zájmu o sex
Dobrý den, již téměř tři roky řeším problém se svou sexualitou.Asi tak od třetího měsíce těhotenství jsem ztratila zájem o milování. Nutno podotknout, že před otěhotněním jsem se mohla milovat od rána do večera a s mým tehdejším partnerem, nyní už manželem a otcem naší dcerky, jsme v této oblasti nikdy neměli nejmenší problém. Jenže právě od 3.měsíce těhotenství se vše změnilo. Najednou jsme se milovali tak maximálně jednou za týden až dva. A jak těhotenství postupovalo, tak ustalo i milování. Doufala jsem, že po porodu se vše vrátí do dřívějších kolejí. Bohužel nestalo se tak. Dnes je naší dcerce něco přes dva roky a frekvence milování je momentálně tak 1x za měsíc i déle.Poslední dobou hodně pociťuji, že nám tento problém začíná přerůstat přes hlavu. Manžel je sice velmi chápavý a nikdy mě do ničeho nenutil, ale je mi jasné, že mu milování čím dál tím víc chybí. Manžel je na milování připraven vždy, zatímco já jsem jak z kamene, jeho polibky a dotyky mi jsou skoro až nepříjemné v případě, že nemám na sex chuť. Když se jednou za čas nálada dostaví, tak je všechno moc krásné, ale snaha opakovat to každý den jako dřív chybí. Už jsem z toho docela zoufalá, nevím, co dělat, aby vše bylo jako před těhotenstvím. Vždycky jsem zastávala názor, že ve vztahu to musí fungovat jak po stránce duševní tak sexuální a bohužel momentálně svoje mínění poznávám na vlastní kůži. Na druhou stranu, pokud manžel není doma, mívám docela často chuť na sex, ale je to spíš takový chtíč, myslím, že kdyby se manžel v tu chvíli objevil ve dveřích, všechno by pominulo. Začínám se obávat, jestli pro mě můj muž nepřestal být přitažlivý. Poslední dobou jsou mi nepříjemné i jeho polibky. Mluvili jsme spolu o tom několikrát, ale nedokážu říct, proč to tak je. Na druhou stranu by mi nevadilo, uspokojit ho, dotýkat se ho. Jen bych potřebovala, aby on zůstal naprosto pasivní. Podle mě to asi snad není ztráta zájmu o sex, jako nějaký psychický blok vůči manželovým něžnostem. Protože když už se zadaří a já se dokážu naladit, uvolnit a pomilujeme se, tak vždycky hned poté se sama sebe ptám, proč jsem tak dlouho odmítala, když to bylo tak krásné. Někdy mě napadá, že třeba s úplně cizím mužem bych zase našla sebe samu. Ale jsou to jen mé domněnky. Rozhodně to nehodlám zkoušet a hlavně nic by se tím nevyřešilo, ba právě naopak. Nevěru neuznávám. Budu Vám vdečná za jakoukoli radu. Předem děkuji !
Vaše zkušenosti: |
|
?
30445
|
Nespokojenost v manželství
:cry: :cry:
Predem se omlouvam, jestli ve svem dotazu napisu nejake silnejsi slovo, ale ono neco jinak pojmenovat asi nepude.
Dobry den, potrebovala bych poradit. Me manzelstvi jde asi do ... . Je mi 25 let, manzelovi 28 a mame 2letou dceru. Zname se 6 let a letos to bude 5 let, co jsme manzele.
Od te doby, co se narodila dcera to jde s nasim vztahem 10 k 5 a mozna jeste niz. Jiz drive jsme meli problemy a to hlavne v otazkach sexu. nikdy jsem nebyla zadna nymfomanka (spise naopak-dvakrat az trikrat za tyden mi stacilo), ale manzel vyzadoval castejsi styk. uz v te dobe jsme se o tom hadali. Ale to nic nebylo. Ted uz to nejsou hadky, tad to je ublizovani. nemyslim fyzicke, to opravdu ne!!!
Manzel rika, ze nase manzelstvi, tedy muj vztah k nemu je chladny, cizi. uznavam, ze asi takovy je, ale z meho pohledu na to mam tak trochu pravo. Jak se muzu chovat porad mile k cloveku, ktery me urazi (a to i na verejnosti), srazi snad vsechno co udelam, vyjizdi (ma dost cholerickou povahu) a dava neustale najevo, ze on je chytrejsi?
Po narozeni dcery, jsem byla unavena (ktera novomaminka neni?), ale on to nejak nepochopil a dal predpokladal, ze budeme denne soulozit a dlouhymi predehrami. Ale ja na to nemela silu a kdyz jsem se trochu vzpamatovala, tak se zacal menit, takze jsem prestala mit na nej chut. Kdyz se o tom "bavime" nedokaze pochopit, ze potrebuju taky trochu obycejny pozornosti, jako, ze mi rekne, ze mi to slusi nebo me jen tak pohladi po vlasech. Ale to podle nej nejsou zadne projevy naklonosti. ty musi vypadat takto:zajeti mezi nohy, pohlazeni (zmacknuti) prsou ci zadku. tedy alespon to tak pro me vyplyva z jeho argumentu. To ale, podle mne, nejsou jemne projevy lasky a naklonosti, ale jen hola touha po sexu. nevim jak nasi situaci vyresit.
Vite, ja ani nechodim vecer mezi lidi (manzel jde s kamarady minimalne jednou tydne na pivo), protoze je extremne zarlivy a nechci ho jeste takhle rozcilovat. radsi dam svoji spolecenskou spokojenost za to, aby jsme se pak tyden nehadaly. to on ale neuzna a rika, at si klidne chodim, kdyz jdu, tak je minimalne tydenni "neprijemna" domactnost a nemyslim, ze takova domactnost je vhodna pro dcerku.
Obcas si rikam, ze by bylo lepsi, kdyby jsme se rozesli, ale asi nejvetsi problem je,ze ja ho presto moc miluju a opustit bych ho nedokazala. :cry: :cry: :cry: :cry: :cry: :cry:
Vaše zkušenosti: |
|
?
30263
|
Zařazení do společnosti
Dobrý den,
měla bych otázku ohledně své dcery (18). Má totiž problém zařadit se do společnosti a bavit se s lidmi. Chtěla bych vědět, jestli by to mohlo mít nějakou spojitost s jejími prožitky z nedávného dětství. Již od mala byla velice zvláštní. Většinou jsem se setkávala s tím, že děti vyžadovaly pozornost a aby si s nimi rodiče hráli. Měla jsem pocit, že si naše dcera raději hraje sama a je ráda, když jí v tom nebráníme. V té době měla obrovskou představivost a my jsme vlastně ani nechápali, co po nás chce.. Na prvním stupni základní školy se kamarádila jen s kluky. S děvčaty se nebavila, protože s nimi "prý" byla nuda. S klukama si hráli na vojáky, lezli po stromech a hráli všelijaké klukovské blboviny. Byla spokojená až do doby, než se v šesté třídě sloučily dvě třídy. Všechny holky si ji kvůli těmto klukovinám začaly dobírat. Později to přešlo v šikanu (slovně jí nadávali, pomlouvali a často ji i bili), protože měla výborný prospěch, ač se učila max. 10 minut denně. Pomalu přestávala lidem důvěřovat, zejména dívkám. Když jsme vybírali, kam půjde na střední, zvažovali jsme mezi průmyslovkou a ekonomkou. Nakonec se nechala "ukecat" na ekonomku.. Dcera byla nepříčetná, když zjistila, že je ve třídě poměr holek/kluků 24/6. Představa bavit se s dívkami pro ni byl horor. Stěžovala si, že jí pomlouvají, protože je podle nich "divná". Mám pocit, že dnešní "normální" člověk musí kouřit, pít do němoty, poslouchat techno a nemálokdy fetovat.. A když někdo vybočí z této zaběhnuté linie, je prostě "divný". Je pravda, že se přestala stýkat s těmito "normálními" lidmi a raději se sama potuluje po lese (někdy mívám pocit, že se tam modlí ke stromům) nebo píše romány o světě, který si vysnila (má hrozně bujnou
fantazii).
Dobrovolně do společnosti lidí nezajde, tvrdí, že ji pronásleduje pocit, že ji všichni sledují a pomlouvají ji. Jen nerada se baví s lidmi (myslím, že z nich má strach), což by mohlo být způsobeno nejspíše i naprosto odlišnými názory a zájmy. Když už si jednou za čas vyrazí na nějakou akci a všichni tam zažívají nějakou radostnou euforii, ona se jen usměje, ale nic podobného necítí. Vím, že je ještě mladá, ale všechny dívky už s někým chodili nebo se alespoň zamilovali. Nikdy jsem u ní nic podobného nezpozorovala a sama mi říkala, že by se cítila hrozně omezovaná, kdyby se musela k někomu vázat. Sex je podle ní - "hnus". Asi bych si z toho neměla dělat vrásky, ale připadá mi, že je z toho nešťastná.
Zajímalo by mě, zda-li se může zařadit po takovýchto zkušenostech do naší společnosti v "kruté realitě" a jaká je šance, že změní názor na "zamilování se a sex". Předem děkuji za odpověď, Sonja.
Vaše zkušenosti: |
|
?
30217
|
Manželská krize
Cítím v sobě totální zmatek,prázdnotu,strach a kdoví co ještě,..(relativně přirozené věci) a nevím jak dál, ale hlavně bych chtěla znát názor Vás jako odbornice. Jsem pracující matka pětileté dcery v osmiletém vztahu s manželem, který je skvělým tátou,ale netají se tím, že je se mnou hlavně kvůli dceři. Není to málo,ale kde jsem se ocitla já jako žena a manželka? V 33 letech , kdy bych měla být v plném rozkvětu se cítím prázdná a uvadlá. Snad je to způsobené tím, že ho mám stále ráda, že mě pořád přitahuje. Bydlet bydlíme, finanční zázemí se snažíme řešit společně, snažíme se vychovávat naši ratolest, některé víkendy i dceru z manželova prvního manželství ( je ji 12 a začínají s ní být nemalé problémy). Je to málo? Nevím. Každopádně si už neumíme povídat, neumíme žít spolu, pouze vedle sebe.On chce klid nejlíp se sluchátky na uších, případně vypadnout ven s partou s převažující účastí kamarádek ( ženský rod je správný). Někdy si říkám, že všude je něco a spílám si, že mohu být ráda za to co mám, ale někdy je mi opravdu mizerně. A horší je to od doby, kdy jsem zjistila,že má manžel „kamarádku“, se kterou prý nic nemá, jenom je mu sní dobře, povídají si, jezdí na kola, chodí na kávu (občas se vrací pozdě,spíš brzo ráno), SMS-ky fičí vzduchem… je mladá, štíhlá a hezká, jak jinak,že? Slýchám: „o nic nejde“ a „zkus to pochopit“ „nic špatného nedělám““ apod., fakt se snažím, ale marně! Cítím se podvedená,odstavená na vedlejší kolej…jsem hysterka?( což taky často slýchám) nebo je to jenom normální reakce? Abych se chovala podobně? To ne…Jednak nemám kam „odložit“ dceru (babičky jsou daleko), nemám na to žaludek a hlavně mi takové chování připadá hloupé a nesprávné.
V létě odjel manžel na půl roku pracovat do zahraničí, zůstaly jsme samy, zprvu jsem protestovala, poté jsem přivykla s nadějí, že když se na Vánoce vrátí, snad se něco změní. Změna nastala,ale mám pocit, že k horšímu. Někam se mi ztrácí, vztah stagnuje, nebo už se rozpadá? Určitě není zlý, chod domácnosti i péči o obě dcery bere vážně,ale mám pocit, že ten zbytek společného života (hlavně já) je mu na obtíž. Stále častěji slýchávám,že s náma doma nemůže být, že musí vypadnout, že se ve vztahu dusí apod., nemluvě o tom že je u nás sex a manželské soužití tabu….
Ve slabé chvílí na mě vyrukuje s tvrzeními, že musí pryč, že ubližujeme jeden druhému, že si zasloužím někoho lepšího ( alibismus?) ,pak nastane pár relativně normálních dnů a pořád do kola.
Nevím jestli jsem to vystihla správně, jestli jsem to napsala vše, což se asi ani nedá…
každopádně nedávám vinu jenom jemu, určitě mám na této situaci podíl i já, ale neumím se z toho vymotat a taky v zoufalých situacích dělám zoufalé věci… Ještě jednou Vás prosím o Váš názor, radu... a taky všechny kteří něco podobného řešili. Děkuji..
Vaše zkušenosti: |
|
?
29857
|
Zvládnu výchovu dítěte?
Dobrý den, docela mne trápí jedna věc. Mám dva velké psy, kteří žijí s námi v bytě a vyžadují hodně pozornosti, denně jim vařím vyváženou stravu, aby měli vše co potřebují a věnuji se jim. Jenže už mi je dost přes dvacet let a začala jsem uvažovat o miminku. Zdá se mi to ale velmi komplikované, pořídit si dítě do takového prostředí, kde jsou psi, kterým se musím často věnovat. Bojím se, že bych takový nápor nezvládla a nepostarala bych se dobře jak o dítě, tak o psy. Co mám dělat? Pejsky si samozřejmě nechám, jsou to moji mazlíci, ale jak je skloubit s výchovou dítěte? Péče o dítě je velmi náročná a já nechci zanedbávat ani dítě, ani psy... jak se s tím vyrovnat? Budu moc ráda když mi poradíte, děkuji předem.
|
|
?
29681
|
Problémy se vztahy
Dobrý den,
Jmenuji se Petr,je mi 24 let.Chtel bych Vás pozádat o radu,mám velké problémy s navazováním vztahu.Asi tomu nebudete verit,ale dodnes jsem vlastne s zádnou dívkou poradne nechodil.Jsem totiz plache povahy,takovy ten typ,co sedi v koute a ac by moc chtel nedokaze oslovit divku,ktera se mu treba moc libi.Nejsem ani zadny velky recnik,zkrátka moc toho nenamluvim celkov natoz pak pred osobou o kterou mám zájem.S prateli je to prece lepsi.Pomery v nasi rodine jsou naprosto standartní,ac jsme byli rekl bych celkem prisne vychováváni.Vloni jsem zmenil zamestnani a v novem pracovisti narazil na kolegyni,do které jsem se postupem casu zamiloval,je moc fajn a jiz jsme spolu byli dvakrát na obede a rád bych ji nejak projevil svuj zájem o ni.Mám zároven strach,ze mi rekne,ze nema zajem,a tim skonci i nase prátelství,jako se mi jiz nekolikrat stalo.Chtel bych Vás poprosit o pomoc.Jsem jiz velmi nestasny,z tech vsech mych nezdaru.
Dekuji predem za Vasi odpoved.
Petr
Vaše zkušenosti: |
|
?
29651
|
Workoholik
Ráda bych znala Váš názor na způsob života mého manžela. Je možné, že jeho chování je "v normě" a já reaguju nepřiměřeně.
Jsem momentálně na mateřské dovolené. Veškerá péče o dceru leží na mé osobě, protože manžel bud je v práci, nebo pracuje doma, nebo je velmi unaven a nemůže vůbec nic dělat. V poslední době už to došlo tak daleko, že odchází ráno do práce s tím, že mi slíbí, že přijde včas (dohodli jsme se, že do 18:30hod, tak aby ho malá alespon viděla). To stihne tak max. 1x týdně. V ostatních dnech odchází ze zaměstnání až ve chvíli, kdy ho vrátná upozorní, že ji končí pracovní doba a že hodlá zamknout budovu. Když mu náhodou zatelefonuju, aby s dcerou promluvil a dal jí alespon "dobrou noc", tak mě nevrle napadá slovy "neotravuj, mám tu problém a vrátná mě ve 20:30 vyhodí". Když přijde domů, poručí si večeři (naservírovat na stůl, protože on je velmi unaven) a pak opět zasedá k PC, vyndavá disketu a většinou tak do 1-2 hod ranní sedí u počíče. Komunikace se mnou veškerá žádná - pominu-li výpady typu "neotravuj, mám tu problém, zdržuješ mě". Se zatnutými zuby vždycky "přežiju" týden a říkám si, snad víkend bude lepší. Není - obykle spí do oběda, pak zasedá k PC, kde zůstává do pozdních nočních hodin. Pravdou je, že někdy se věnuje i dítěti - např. jdeme společně na procházku. Ale ihned, jak přijdeme z procházky, je konec. Odhání malou od sebe, že má práci. Je mi z toho smutno.
Smířila jsme se s tím, že jsem na všechnu práci v domácnosti a na všechny starosti sama (dokáže dlouho mluvit o tom, že cestou z práce koupil rohlíky nebo že zametl...). Vedeme o tom v poslední době dlouhé debaty - únavně, hlavně pro mě, protože je to pořád dokola - sliby, které nesplní. Sám přiznává, že má zdravotní problémy - nemůže spát, bolí ho žaludek aj. Já mám pocit, že nedokáže vypnout. Nedokáže si odpočinout. Nemá žádné přátele, nesportuje, když náhodou nějakou akci zorganizuji já, tak to má vždy stejný scénář - jdeme pozdě, protože měl nějakou velice důležitou práci na PC, která by nepočkala, až se vrátíme. Takže hádka při odchodu, zkažená nálada ... Snažím se ovládat a tvářit se před malou, že se nic neděje, ale ono se těžko vysvětluje takhle malému dítěti, že po ní např. chci, aby jedla u stolu a tatínek jí u počítače.
Nevím co mám dělat, jak ho přesvědčit, že "nejen prací živ je člověk" a že dítě mu vyroste strašně rychle. Někdy si říkám, že by bylo možná lepší "sbalit si kufry a jít o dům dál", dokud je dcera malá (tenhle problém řešíme v podstatě od jejího narození). Ale nedokážu to. Asi k němu mám ještě stále nějaký citový vztah. Pořád věřím, že se dokáže změnit - srovnat se a žít jako normální člověk. Jeho rodiče mi argumentují tím, že když chci, aby vydělával hodně peněz, tak musí pracovat tolik hodin (nevím, ale před nástupem na MD jsem vydělávala víc než on a chodila jsme domů o několik hodin dřív než on, tak myslím, že tady ten problém nebude. Jsme oba vysokoškoláci a dělámi přibližně podobnou práci). Manžel je příliš precizní a sám si vymýšlí úkoly. Na tom neshledávám nic špatného, je-li to v rozumné míře, ale takhle? Jak z tohoto bludného kruhu ven? Na koho se mám obrátit? Možná by se v některé ze slabších chvilek dal přesvědčit, aby vyhledal odbornou pomoc.
Vaše zkušenosti: |
Zodpovězené dotazy
[Dalších 17 dotazů >>]
V její náručíTato poradna již není aktivní - nelze vkládat nové dotazy.
Poslední odpovědi
- Dospělý syn
- Panická úzkost 2
- Odborná pomoc
- Deprese nebo laktační psychóza?
- Rozvod ano či ne
- Panická úzkost
- Mateřská láska
- Soužití se schizofrenikem
- Alkohol v rodině
- Obavy o syna
Poslední komentované ze všech poraden
- Re: gastroschíza
- odpověď
- Hučení v uchu
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
- Mr.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.