Vztah dcery a matky

Dobrý den. Máme se s manželkou hrozně moc rádi, máme skvělého azdravého syna, jsme spolu skoro 10 let a v podstatě nám materiálně nic nechybí. Přesto alespoň já cítím, a myslím že i žena, velký problém který nás trápí a přestáváme si s ním vědět rady. Tím problémem je patologická závislost mé ženy na její matce. Sama mi vždycky popisuje své dětsví ne nepodobné příběhům z dětských domovů. Vyrůstala v podstatě bez matky, jejího pohlazení nebo podpůrného slova, jen pod "kuratelou babičky", zatímco její matka zcela nesmyslně dřela a dře na zahradě a poli, nebo u babičky doma (tím nesmyslně myslím zcela nesmyslně - jako příklad lze uvést např. záclony v kurníku). Její manžel (otec mojí ženy) tak zůstával a stále zůstává sám doma s lahví, s níž si během jejich manželství vypracoval "alternativní vztah".Matka mé ženy ji nebyla a ani není schopna nikdy cokoli pochválit, těšit se z jejich úspěchů nebo ji poradit a pomoct psychicky, pokud to potřebuje, pouze mou ženu shazuje, zakazuje a nařizuje, nebo přinejlepším zaujímá pasivní pozici. Mou existenci v podstatě nevzala na vědomí za celou tu dobu. Moje žena mi probrečela dlouhou řadu včerů v náručí po telefonátech s ní, nebo jejích návštěvách. Bohužel, ráno je vždycky vše při starém, bojí se matce říct NE, odmítnout požadavek na její návštěvu (2-3x do týdne), říct ji cokoli o našich plánech nebo životě a tak jen lžeme, zapíráme a vymýšlíme si, aby nebyla "zlá krev". Dalším příkladem je například to, že její matka se při porodu našeho syna u kterého jsme byli společně prodrala na porodní sál a dožadovala se ve vrcholné fázi porodu kontaktu s manželkou. V manželce to vyvolává velké vnitřní pnutí - z jedné strany je to podvědomý strach z matky, z druhé strany obava mi říct, že s matkou mluvila a zase dostala vyhubováno, a uzavírá se tak do bezvýchodných psychických stavů. I ona chce celou věc změnit, opakovaně mi to říká, ale nemá na to sílu. Jakmile je jeden, dva dny bez kontaktu s matkou, je celá nesvá a musí jí zavolat nebo za ní jet, aby mi opět celý večer probrečla v náručí co jí matka zase provedla.
Faktem je, že manželku nesmírně miluji, ale cítím, že pokud nedojde k nějakým změnám ocitnu se brzy na smotném konci možností jak udržovat náš smysluplně vztah dál. Umíte nám nějak pomoct?