Otázka
Odpověď
Re: Vztah dcery a matky
4.5.2006 12:45:57 Elen Brabcová
Milý Petře,
řekla bych, že jste nesmírně obdivuhodný a silný muž a nemáte to jednoduché. Druhá věc je Vaše hodnocení situace: „pokud nedojde k nějakým změnám, ocitnu se brzy na samotném konci možností jak udržovat náš vztah smysluplně dál“… Věřte mi, prosím, že i Vaše rodinné vztahy s manželkou a dítětem i Vaše morální vlastnosti Vám dávají do vínku spoustu síly, jak to celé překonat. Chce to jen uchopit problém za správný konec.
Vycházejme z Vašeho popisu – láska k manželce, dítěti, materiální zabezpečení a jeden jediný problém – tam kde by žena měla vytěsnit nedostatek lásky od matky a nahradit ho láskou, otevřením se a důvěrou k Vám, tam to bohužel kulhá. Ale to jistě není navždy. I to, že pláče právě ve Vaší náruči je velmi důležité – nehledá útěchu v lahvi jako její otec, nehledá jiné známosti, jen volá o pomoc a tu jí bohužel opravdu nemůžete dát Vy, jste díky plnohodnotnému manželskému soužití do tohoto problému příliš osobně položen – chci tím říct, že i Vás to velmi bolí.
Vypadá to, že nechtěně selhala především matka Vaší ženy, možná to byl nedostatek lásky, kterou neměla kde brát, příliš práce a z toho vyplývající obscedantní chování (záclony v kurníku)…Obě ženy by si měly pomoci především společně a vzájemně – navrhuji nějakou dobrou rodinnou terapii, která se Vás bude týkat až na závěr, pokud se psychologovi podaří nějak projasnit jejich vzájemné vztahy – v té chvíli teprve můžete prostřednictvím psychologa deklarovat své ženě: jsem tu pro tebe a naši rodinu, nepřipustím, abys trpěla ty nebo naše dítě. Více opravdu udělat nemůžete.
Takže navrhuji navštívit několik psychologů – bezplatně fungují např. v manželských poradnách, nebo např. obvodního lékaře Vaší ženy a požádat o pomoc.
Vy buďte se svojí náručí připraven a neulehčujte, neutěšujte, jen stále dávejte najevo, že vy jste ta skála, ten pevný bod v manželčině životě. Možná to celé bude trvat několik měsíců, možná dokonce dva roky, ale opravdu to nezahoďte, zkuste to brát jako životní úkol, který Vám byl svěřen a se kterým si se svojí racionálností dokážete poradit. Věřte mi, že pokud se vše povede, ve Vašem dlouhém rodinném životě Vám to manželka určitě jednou vrátí.
Držím Vám pěsti ze všech sil.
Na závěr jen poznámka – napoprvé se nemusí podařit najít vhodného psychologa. Počítejte s překážkami a nebojte se je zdolat.
Elen
řekla bych, že jste nesmírně obdivuhodný a silný muž a nemáte to jednoduché. Druhá věc je Vaše hodnocení situace: „pokud nedojde k nějakým změnám, ocitnu se brzy na samotném konci možností jak udržovat náš vztah smysluplně dál“… Věřte mi, prosím, že i Vaše rodinné vztahy s manželkou a dítětem i Vaše morální vlastnosti Vám dávají do vínku spoustu síly, jak to celé překonat. Chce to jen uchopit problém za správný konec.
Vycházejme z Vašeho popisu – láska k manželce, dítěti, materiální zabezpečení a jeden jediný problém – tam kde by žena měla vytěsnit nedostatek lásky od matky a nahradit ho láskou, otevřením se a důvěrou k Vám, tam to bohužel kulhá. Ale to jistě není navždy. I to, že pláče právě ve Vaší náruči je velmi důležité – nehledá útěchu v lahvi jako její otec, nehledá jiné známosti, jen volá o pomoc a tu jí bohužel opravdu nemůžete dát Vy, jste díky plnohodnotnému manželskému soužití do tohoto problému příliš osobně položen – chci tím říct, že i Vás to velmi bolí.
Vypadá to, že nechtěně selhala především matka Vaší ženy, možná to byl nedostatek lásky, kterou neměla kde brát, příliš práce a z toho vyplývající obscedantní chování (záclony v kurníku)…Obě ženy by si měly pomoci především společně a vzájemně – navrhuji nějakou dobrou rodinnou terapii, která se Vás bude týkat až na závěr, pokud se psychologovi podaří nějak projasnit jejich vzájemné vztahy – v té chvíli teprve můžete prostřednictvím psychologa deklarovat své ženě: jsem tu pro tebe a naši rodinu, nepřipustím, abys trpěla ty nebo naše dítě. Více opravdu udělat nemůžete.
Takže navrhuji navštívit několik psychologů – bezplatně fungují např. v manželských poradnách, nebo např. obvodního lékaře Vaší ženy a požádat o pomoc.
Vy buďte se svojí náručí připraven a neulehčujte, neutěšujte, jen stále dávejte najevo, že vy jste ta skála, ten pevný bod v manželčině životě. Možná to celé bude trvat několik měsíců, možná dokonce dva roky, ale opravdu to nezahoďte, zkuste to brát jako životní úkol, který Vám byl svěřen a se kterým si se svojí racionálností dokážete poradit. Věřte mi, že pokud se vše povede, ve Vašem dlouhém rodinném životě Vám to manželka určitě jednou vrátí.
Držím Vám pěsti ze všech sil.
Na závěr jen poznámka – napoprvé se nemusí podařit najít vhodného psychologa. Počítejte s překážkami a nebojte se je zdolat.
Elen
V její náručí
