Otázka
Odpověď
Babička v menopauze
29.9.2006 18:24:04 Alena, dcera Natálka
Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu stran své matky. Je jí 55 let a tak se mi zdá, že náš problém je spojen s menopauzou. Co začala moje dcera aktivně běhat, tak babička na ní prostě nemá nervy. Přesto, že si myslím, že moje dcera je klidné dítě, posedí a prohlíží si knížky, nechá si dlouho vyprávět apod, tak babičku po krátkém čase přemůže a utahá.
Jezdíme k babičce asi jednou za dva měsíce a přesto, že mi do telefonu denně říká, jak jí Natálka chybí, jak se těší až nás zase uvidí, tak sotva přijedeme, za pár hodin je vidět, že by už raději zase měla svůj klid. Vadí jí, když dcera otvírá její skříně nebo šuplíky apod. Reaguje nepřiměřeně a vztekle.
Na jednu stranu to chápu, pokud tedy má nějaké návaly, kolísání nálad apod. tak se ani nedivím. Ovšem chtěla bych, aby se jak babička tak Natálka radovaly a těšily ze společných setkání. Vždyť život je tak krátký! Matka je vůči mě i dost nevrlá, odsekává mi a nebo se mnou vůbec nemluví a to bez jakýchkoli viditelných příčin. Bojím se a někde jsem o tom i četla, že matka propadá depresím, které mohou být, pokud nejsou léčeny, dost nebezpečné. Často vzpomíná jen na to zlé, co v životě zažila, přitom celkově měla život pěkný. Má zdravé dítě, od něj zdravé vnouče, tak proč se neraduje? Nechci se ani tak naučit s ní nějak konstruktivně hádat, ale spíš bych ráda radu, jak k ženám v tomto období přistupovat. Jak jí mám tak, aby se nenaštvala, vysvětlit, že existují přípravky, které by jí pomohly a že s ní gynekolog určitě probere tu nejlepší variantu? Jednou jsem to zkusila, ale řekla, že jsou drahé a moc se po nich přibýrá a ona nechce být tlustá. Víc se o tom bavit nechtěla. Mám matku moc ráda a tak prosím o radu, jak k ní přistupovat. Děkuji moc! Alena
obracím se na Vás s prosbou o radu stran své matky. Je jí 55 let a tak se mi zdá, že náš problém je spojen s menopauzou. Co začala moje dcera aktivně běhat, tak babička na ní prostě nemá nervy. Přesto, že si myslím, že moje dcera je klidné dítě, posedí a prohlíží si knížky, nechá si dlouho vyprávět apod, tak babičku po krátkém čase přemůže a utahá.
Jezdíme k babičce asi jednou za dva měsíce a přesto, že mi do telefonu denně říká, jak jí Natálka chybí, jak se těší až nás zase uvidí, tak sotva přijedeme, za pár hodin je vidět, že by už raději zase měla svůj klid. Vadí jí, když dcera otvírá její skříně nebo šuplíky apod. Reaguje nepřiměřeně a vztekle.
Na jednu stranu to chápu, pokud tedy má nějaké návaly, kolísání nálad apod. tak se ani nedivím. Ovšem chtěla bych, aby se jak babička tak Natálka radovaly a těšily ze společných setkání. Vždyť život je tak krátký! Matka je vůči mě i dost nevrlá, odsekává mi a nebo se mnou vůbec nemluví a to bez jakýchkoli viditelných příčin. Bojím se a někde jsem o tom i četla, že matka propadá depresím, které mohou být, pokud nejsou léčeny, dost nebezpečné. Často vzpomíná jen na to zlé, co v životě zažila, přitom celkově měla život pěkný. Má zdravé dítě, od něj zdravé vnouče, tak proč se neraduje? Nechci se ani tak naučit s ní nějak konstruktivně hádat, ale spíš bych ráda radu, jak k ženám v tomto období přistupovat. Jak jí mám tak, aby se nenaštvala, vysvětlit, že existují přípravky, které by jí pomohly a že s ní gynekolog určitě probere tu nejlepší variantu? Jednou jsem to zkusila, ale řekla, že jsou drahé a moc se po nich přibýrá a ona nechce být tlustá. Víc se o tom bavit nechtěla. Mám matku moc ráda a tak prosím o radu, jak k ní přistupovat. Děkuji moc! Alena