Re:Problémy se synem

Dobrý den Majo,
omlouvám se za zdržení, byla jsem velmi pracovně zaneprázdněna. Začnu od konce. Myslím, že kdybyste navštívili dětského psychologa, mohl by Vám udělat diagnostiku osobnosti Vašeho syna, tedy, říci, jak na tom je s inteligencí, a jaké vlastnosti u něj převažují, a také jaké pocity mohou být „v pozadí“ toho chování, které pozorujete.
I když podle Vašeho popisu situace si myslím, že řadu věcí by Vám spíše psychologické vyšetření potvrdilo, než, že by se přišlo na něco zásadně nového, je často podnětné už to, že člověk s někým o svých pocitech nebo problému, hovoří.
Myslím, že jste velmi přesně vypozorovala podstatu synova chování. Napsala jste, že ve společnosti, kde se cítí jistě, je živý, dokáže ostatní bavit, je rád středem pozornosti. Rád si čte, dívá se na pohádky…
To jsou všechno situace, ze „sociálního“ hlediska přehledné, mají poměrně jasnou strukturu, syn už je zná, umí se v nich pohybovat nebo je on sám řídí.
Venku mezi dětmi se ale může setkat s dětmi z rodin, kde věci a hodnoty jsou uspořádány značně odlišně, a bude pro něj mnohem obtížnější se domluvit, a přestože v rodině, se mu poměrně často může dařit být opravdu středem situací, v dětské partě se mu to zdaleka dařit nemusí, může být obyčejný kluk, jeden z mnoha. Navíc se může stát, že dětská skupina bude vyznávat úplně jiná pravidla, než jaká se naučil dodržovat doma, a kdyby se chtěl přizpůsobit, možná se bude vystavovat riziku, že některé věci doma nebudete rádi vidět, může dojít k tomu, že se mu někdo bude posmívat... Sociální zkušenosti jsou velmi potřebné, každý jsme ale šikovný na něco jiného. Některé děti tyto situace zvládají v pohodě, pro některé děti je ale situace v dětské skupině značně chaotická a zátěžová, tolik, že na tento způsob trávení volného času rezignují nebo začnou vyhledávat dětskou skupinu až o něco později.
Také mě napadlo, zda jste ho k pobytu venku povzbuzovala i před příchodem sourozence nebo, zda je to něco, co se objevilo až po narození miminka. Je možné, že před, třeba, rokem, se Vám zdál ještě malý, a teď už byste mu dovolila jít samotnému ven, ale on si mohl spojit to Vaše povzbuzování ke hrám venku s příchodem sourozence, a může to cítit jako ohrožení, „vystrkování“… Příchod sourozence je pro první dítě v každém případě velká změna, a může reagovat tak, že se na nějakou dobu jakoby vrátí do mladšího, „bezpečnějšího“ vývojového stadia, a může dost dlouho trvat, než zase načerpá dostatek jistoty, aby mohl jít dál, a třeba si užít samostatnou hru s druhými dětmi, případně přijmout, že už není jedináček, a nemá výsadní postavení.
Ty věci, které rád dělá, a pobyt u prarodičů, kteří ho zřejmě velmi rádi vidí, mu mohou sloužit právě k obnovení pocitu jistoty, klidu, i k tomu, že si ještě aspoň občas užije toho výsadního postavení. Až bratříček trochu vyroste, bude pravděpodobně jezdit k prarodičům také, a změna nastane i tam…
Pomoci by myslím mohlo, kdyby si syn mohl s nějakým kamarádem hrát a cítit se při tom jistě, být do určité míry v situaci, v níž se vyzná, takže třeba u Vás doma. Kdybyste mu výslovně dovolila, že si může nějakého kamaráda pozvat, třeba by to mohl být začátek, a třeba by postupně spolu začali chodit ven. Nebo by mohl navštěvovat nějaký zájmový kroužek, kde bude s dětmi, ale zároveň tam bude dospělý, a bude dán nějaký program, činnost, které se budou všichni věnovat, což je zase situace, která má poměrně jasnou strukturu, a i děti méně sociálně obratné, se mohou postupně učit komunikovat, poznávat druhé děti. Kroužek nebo sportovní oddíl bych ale zvolila spíš, pokud by ho nabízená aktivita vysloveně zaujala. Možná bude chtít, abyste ho doprovázela nebo na něj čekala, aspoň zpočátku bych mu vyšla vstříc.
Můj názor je, že je větší naděje na úspěch, když dítě vedete k něčemu postupně, spíš ukazujete, navrhujete, podporujete, ale nestrkáte ho někam, nevyvíjíte nátlak.
Někdy, a k tomu mě vede Vaše poznámka o občasném neklidu a nepozornosti ve škole, se podobně mohou projevovat děti se slabší formou LMD, mohou být inteligentní, ale v sociálních situacích méně obratné nebo snadno unavitelné v přítomnosti většího množství lidí. Únava se ale neprojeví tím, že by chtěly sedět nebo spát, ale tak, že začnou být mrzuté, protivné, „zlobivé“. Vyloučit nebo potvrdit případné LMD, by mohlo právě psychologické vyšetření.
Na téma LMD je mnoho informací ve starších odpovědích, a také na hlavní straně Rodiny, v rubrice školáci.
Konstelace rodinných vztahů má také velký vliv na to, jak se děti učí fungovat v sociálních situacích, nakolik jim to přijde snadné nebo obtížné. Vzhledem k tomu, že Váš manžel je často pryč, mohl mezi Vámi a Vaším synem velmi dlouho přetrvávat vztah, který je obvyklý mezi matkou a velmi malým dítětem, později se ale přirozeně rozvolňuje, dítě nemá maminku jen pro sebe, jsou tu i další lidé, s nimiž se o maminčinu pozornost musí každodenně dělit, když ne sourozenci, tak otec. Sama také píšete, že když je manžel doma velmi se věnuje rodině a dětem. To ve mně vyvolává představu, že dokud jste neměli druhé dítě, byl vlastně Váš syn takovým centrem rodinných vztahů. Někým, na koho se upínalo mnoho pozornosti, v pozitivním smyslu, ale na koho také bylo příliš dobře vidět, když mu něco nešlo. To je pro dítě výsadní, ale velmi náročná pozice. Když je dětí víc, je jasné, že někdo je šikovný na něco, a druhý na něco jiného, a když se třeba něco rozbije, není jeden jasný viník, mohl to rozbít bráška nebo v tom mohli být oba, a zodpovědnost se rozdělí. Je poměrně obvyklým problémem jedináčků, že jsou podobně nejistí v sociálních kontaktech, a zároveň jsou velmi citliví na neúspěch, protože v rodinách se k nim často upínají neúměrně obsáhlá očekávání… Myslím, že narození sourozence je tedy šancí se z této pozice vymanit, ale ta změna těžko může být okamžitá a může být i poměrně náročná.
Berte prosím mé povídání jako námět pro Vaše vlastní úvahy, ne jako nějaká striktní doporučení.
Mějte se pěkně
Mgr. Silvie Nedvědová