Otázka
Odpověď
Deprese
16.4.2008 13:36:13 Pavlína, Ondřej 22 dní
Dobrý den, paní doktorko!
Nevím, jestli jsem zvolila zrovna vaši poradnu dobře, ale už si opravdu nevím rady.
Před třemi týdny se mi narodil syn Ondrášek. V nemocnici jsem si myslela, že se mi poporodní deprese vyhnou, protože tam bylo relativně vše se mnou v pořádku. Po příchodu domů se ale vše změnilo.
Malého často trápí kolika a proto často pláče. Jeho pláč mě opravdu přivádí ke konci mých sil. Nevím jak ho mám uklidnit. Často se rozbrečím, chci ho uklidnit, ale místo toho na něj zvýším hlas. Moc se za to stydím a beru to jako osobní selhání, ale občas s ním i silněji zatřesu aby se uklidnil. Děsím se toho, že bych mohla jednat zkratovitě a nedej bože mu nějak ublížit. Nechci, aby mi jej za mé chování někdo vzal.
Trápí mě myšlenky, že jsem si raději dítě neměla "pořizovat", protože se o něj nedokážu postarat a vcítit se do něj. Děsím se názoru okolí, že by si za mými zády šeptali, že jsem špatná matka.
Nejblišším v rodině se bojím svěřit se svým problémem. Myslím si, že mě nepochopí. Mám pocit, že na mě někteří kladou vysoké nároky o výchově a péči mého syna. Bojím se je zklamat.
Prosím Vás, poraďte mi. Syna miluji a chci pro něj to nejlepší.
Děkuji, Pavlína.
Nevím, jestli jsem zvolila zrovna vaši poradnu dobře, ale už si opravdu nevím rady.
Před třemi týdny se mi narodil syn Ondrášek. V nemocnici jsem si myslela, že se mi poporodní deprese vyhnou, protože tam bylo relativně vše se mnou v pořádku. Po příchodu domů se ale vše změnilo.
Malého často trápí kolika a proto často pláče. Jeho pláč mě opravdu přivádí ke konci mých sil. Nevím jak ho mám uklidnit. Často se rozbrečím, chci ho uklidnit, ale místo toho na něj zvýším hlas. Moc se za to stydím a beru to jako osobní selhání, ale občas s ním i silněji zatřesu aby se uklidnil. Děsím se toho, že bych mohla jednat zkratovitě a nedej bože mu nějak ublížit. Nechci, aby mi jej za mé chování někdo vzal.
Trápí mě myšlenky, že jsem si raději dítě neměla "pořizovat", protože se o něj nedokážu postarat a vcítit se do něj. Děsím se názoru okolí, že by si za mými zády šeptali, že jsem špatná matka.
Nejblišším v rodině se bojím svěřit se svým problémem. Myslím si, že mě nepochopí. Mám pocit, že na mě někteří kladou vysoké nároky o výchově a péči mého syna. Bojím se je zklamat.
Prosím Vás, poraďte mi. Syna miluji a chci pro něj to nejlepší.
Děkuji, Pavlína.