Re: Deprese

Pavli,

myslim ze jsi milujici maminka, ktera je jen moc vylekana ze svych reakci. Prichod miminka na svet je neco, co na vzdy otoci cely nas zivot vzhuru nohama a uvedomeni si zodpovednosti, kterou prebirame do svych rukou, je neco, co v nas vyvolava radu pochybnosti a nejistoty o nas samych jak a jestli zvladnem novou roli.

Nemyslim si, ze by si byla nepripravena, ale pece o novorozence je v pocatecnich mesicich opravdu natolik narocna, ze dokud se nestaneme mamou si to ani neumime predstavit.

Nejspis ty sama jsi unavena jeste po porodu, mozna se prida i jarni unava, a nedostatek spanku. Pamatuji si, ze nejaky cas po porodu jsem zmatene hladila prazdny povisly brisko a zmatene koukala na vysnene mimi, ze je uz tady s nami, a ne uvnitr, kde jsem citila, ze ma veskere bezpeci.

Myslim, ze neni az tak vyjimecne, ze ac syna milujes a bojis se o nej, zazivas trauma a dokonce uzkost z jeho place. Urcite nejsi na miminko sama, a neni ostuda pozadat okoli, aby ti v prvnich dnech, ba i mesicich pomohlo. Zatimco das malyho tatinkovi nebo prarodicum do kocarku na prochazku dat si koupel ve vane, nebo salek caje, kousek cokolady, odreagovat se u hudby ci knizky co mas rada, nebo si jen tak zdrimnout. Nemyslim si, ze by to nekdo videl jako tvoje selhani. Ovsem i tobe prochazky a cviceni udela dobre, endorfini v krvi ti zvednou naladu, uvidis. Vim, ze v tomto obdobi ti hodina volna utece jak 10min, ale uvidis, prejdou prvni 3 mesice, a zzijete si s miminkem vase rytmy, zvyknes si na ten kolotoc, ktery jak mimco poroste bude cim dal tim snaze zvladatelny a budete prozivat spoustu dobrodruzstvi ze vseho POPRVE - usmev, chytani rucickou, slova, kroky, ... uvidis kolik lasky ti vejde do zivota.

Otec meho ditete je Ital a stridave ziji s nim nebo v Cechach u rodicu, a v podstate od narozeni delam malymu mamu i pul tatu, vlastne i kdyz jsme s tatem pro jeho prac.vytizeni lezi 90% v peci o syna na me, a nekdy me taky chyta depresivni nalada, a mam v mysli plno veci, kterych se musim zrict, jak moc bych napr.chtela v klidu posedet s kamoskou nad vinkem, ale ... misto toho nemam klid ani kdyz jdu na toaletu.

dnes nas uz davno netrapi koliky jak u Vas, ale uvidis sama, ze to prejde. ikdyz uprimne vzdy prekonas jedno a prijde dalsi, ale spolecne to zvladnem, tak jako to zvladli nase mamy a tatove. Me se malej vzteka a chce byt velitel smecky, je tvrdohlavy - nebyla jsem pripravena na mnozstvi temperamentu ktere je uvnitr meho zlaticka, ale bojuji s tim ac taky tapam, zda jsou me metody spravne.

Drzim palce a doufam, ze ti me radky jsou aspon trochu oporou, myslim na VAS.

Myslim, ze by sis mohla promluvit i s pediatrem ditete, urcite ma zkusennosti a zna nejakou radu.

DULEZITE!!!!!
Hlavne PROSIM s miminkem NETRES, tohle by mohlo zpusobit otresy na mozku a vazne problemy detatku.

At hezky rostete.E.