Otázka
Odpověď
Problémy v kolektivu
28.3.2000 Magda Pokorná, 2 děti 5,5 a 1,5 roku
Dobrý den. Přestože můj syn není školák, prosím Vás o radu. Je mu 5,5 roku a největší problém, který s ním máme, je jeho chování v kolektivu (na cvičení, při návštěvách atd). Jedná se o stálý neklid, pobíhání, poskakování, divokost, která někdy ústí až v ubližování dětem (spíš neúmyslné)
Aby mé informace byly celistvé, trochu se vrátím. Už jako miminko byl neklidný. Často plakal, ve dne málo a krátce spal. Do 1,5 roku se budil v tak 6x, později 2x za noc. Jakmile se začal pohybovat, vylézal z postýlky, pomocí židlí lezl po výškách. Na ulici se téměř nedal vést za ruku. Až potud jsem se s tím smířila, protože přes nesmírnou náročnost je to dítě komunikativní a zvídavé. Již nějakou dobu mi dělá starost jeho neschopnost soustředit se na hru delší dobu. Jediné, u čeho zůstává relativně v klidu, je čtení před spaním, všelijaké úkoly, povídání. Největší problém nastane, když se ocitneme v kolektivu, event. v nové situaci, kde je aspoň jedna další osoba. Někdy se stává téměř nezvladatelným. Naučila jsem se používat určité postupy, abych se nezbláznila (např. v nejhorším ho odvést z místnosti, dát mu jasně najevo, co nesmí atd.), ale mám pocit, že je to málo. Někde ani nelze do děje zasahovat (cvičení) a už byly i stížnosti ze strany ostatních rodičů. Je mi líto, že kvůli jeho "blbnutí" zaniknou jeho přednosti, které by se měl naučit uplatnit a cítit se v něčem uznávaný; a je mi úplně špatně z toho že si svou živelností a divokostí některé děti (i dospělé) vyloženě znepřátelí. Co se týče názoru pí. uč. ve školce, řekly mi doslova, že je škoda že bude mít ve škole kázeňské problémy, protože je na svůj věk velmi informovaný a zdá se být chytrý. Už to je pro mě signál, že bych mu měla před vstupem do školy nějak pomoci. Byli jsme u psycholožky, kde prošel předškolními testy a paní doktorka ho vlastně jenom chválila. Při rozhovoru se mnou připustila i možnost LMD, ale sama na něm nic nepozorovala (až na neustálou hru rukou). To je právě to zvláštní - při komunikaci s jednou dospělou osobou je to úplně jiné dítě - tady se projevuje jeho zájem o všechno, vynikající postřeh, samostatnost. Jsem z těchto paradoxů dost bezradná. Chtěla bych se poradit o vhodném typu školy, nejlépe konkrétní škole. Prosím také o radu, jak mu lze pomoci ještě před nástupem do školy. Četla jsem o nápravě LMD pomocí EEG, ale nevím, jestli bychom na to měli peníze. Také nevím, jestli je to jeho případ. Omlouvám se za délku dopisu, ale velmi mi na tom záleží a domnívám se, že mé informace jsou pro pomoc důležité.
Děkuji
Magda Pokorná
Aby mé informace byly celistvé, trochu se vrátím. Už jako miminko byl neklidný. Často plakal, ve dne málo a krátce spal. Do 1,5 roku se budil v tak 6x, později 2x za noc. Jakmile se začal pohybovat, vylézal z postýlky, pomocí židlí lezl po výškách. Na ulici se téměř nedal vést za ruku. Až potud jsem se s tím smířila, protože přes nesmírnou náročnost je to dítě komunikativní a zvídavé. Již nějakou dobu mi dělá starost jeho neschopnost soustředit se na hru delší dobu. Jediné, u čeho zůstává relativně v klidu, je čtení před spaním, všelijaké úkoly, povídání. Největší problém nastane, když se ocitneme v kolektivu, event. v nové situaci, kde je aspoň jedna další osoba. Někdy se stává téměř nezvladatelným. Naučila jsem se používat určité postupy, abych se nezbláznila (např. v nejhorším ho odvést z místnosti, dát mu jasně najevo, co nesmí atd.), ale mám pocit, že je to málo. Někde ani nelze do děje zasahovat (cvičení) a už byly i stížnosti ze strany ostatních rodičů. Je mi líto, že kvůli jeho "blbnutí" zaniknou jeho přednosti, které by se měl naučit uplatnit a cítit se v něčem uznávaný; a je mi úplně špatně z toho že si svou živelností a divokostí některé děti (i dospělé) vyloženě znepřátelí. Co se týče názoru pí. uč. ve školce, řekly mi doslova, že je škoda že bude mít ve škole kázeňské problémy, protože je na svůj věk velmi informovaný a zdá se být chytrý. Už to je pro mě signál, že bych mu měla před vstupem do školy nějak pomoci. Byli jsme u psycholožky, kde prošel předškolními testy a paní doktorka ho vlastně jenom chválila. Při rozhovoru se mnou připustila i možnost LMD, ale sama na něm nic nepozorovala (až na neustálou hru rukou). To je právě to zvláštní - při komunikaci s jednou dospělou osobou je to úplně jiné dítě - tady se projevuje jeho zájem o všechno, vynikající postřeh, samostatnost. Jsem z těchto paradoxů dost bezradná. Chtěla bych se poradit o vhodném typu školy, nejlépe konkrétní škole. Prosím také o radu, jak mu lze pomoci ještě před nástupem do školy. Četla jsem o nápravě LMD pomocí EEG, ale nevím, jestli bychom na to měli peníze. Také nevím, jestli je to jeho případ. Omlouvám se za délku dopisu, ale velmi mi na tom záleží a domnívám se, že mé informace jsou pro pomoc důležité.
Děkuji
Magda Pokorná
V její náručí
