Otázka
Odpověď
Re:Špatný prospěch a přestup na jinou školu
16.11.1999 Mgr. Silvie Nedvědová
Když jsem četla Váš dopis, paní Havlíčková, napadlo mě několik doporučení, a také několik dotazů. Protože neznám řadu údajů, které bych potřebovala pro jednoznačnější odpověď, berte prosím mé nápady spíš jako podněty pro své další uvažování.
První, co mě napadlo bylo, že podle údajů, které jste napsala, se dá předpokládat, že Váš syn má zřejmě nadprůměrnou inteligenci a podle rozdílu v prospěchu v M a v ČJ v páté třídě a podle popisu chyb v diktátech, bych se odvážila vyslovit názor, že by mohl mít snížený jazykový cit, to může souviset např. s vadou výslovnosti, nebo lehčí formu některé poruchy učení, možná dysortografie, což je, stručně řečeno, zhoršená schopnost osvojit si, při běžném výukovém vedení a aspoň průměrné inteligenci, gramatické zákonitosti jazyka do té míry, aby je mohl samostatně používat, např při psaní diktátu.
To bych se ale dále zeptala, jak dobře se učil číst, a zda jste nebyli už dříve na vyšetření v ped.-psychologické poradně. Může se stát, že dítě s nadprůměrnou inteligencí si vytvoří některé pomocné mechanismy, jak se samo s určitým zvýšeným úsilím s poruchou vyrovnává a dospělí pak mohou chyby, které dělá, považovat za lajdáctví, nepozornost a podobně, a dítě samo někdy takové hodnocení také přijme. Když ale náročnost výuky překročí určitou míru, kompenzační mechanismy selžou a porucha se projeví. Je-li porucha diagnostikována, měl by být na ni, podle vyhlášky MŠMT, brán ohled i při zkouškách a studiu na střední škole. Podrobnější informace mohu případně ještě poskytnout.
Podle mých zkušeností, bohužel jen z doslechu, je ale zhoršení prospěchu na osmiletých gymnáziích dost běžné, zajímala bych se tedy také, jak je na tom chlapec v porovnání s ostatními dětmi z téhož ročníku, zdálo by se mi to asi podstatnější, než ty číselné hodnoty známek, co jestli má podobně "odřené uši" polovina dětí?
Jestliže se mu na gymnáziu dříve líbilo, bylo to stylem práce, postojem učitelů k děte, zajímavějším podáním učiva, měl tam lepší kamarády..., co z toho přetrvává a co ho dnes už od dalšího pokračování ve studiu začíná odrazovat, není to - další můj "nápad" - možná i to, že cítí, že Vám by lepší známky udělaly větší radost, a že i pro Vás je jistě velká zátěž muset se s ním pravidelně připravovat? Je ale i řada velmi inteligentních lidí, kterým život v prostředí, zaměřeném na soutěž a podávání výkonů vůbec nevyhovuje...
Mě osobně se výuka, spolu s přípravou, tak, jak ji popisujete, zdá taky hodně moc náročná, určitě bych jako máma přála dítěti, aby mělo čas i na jiné věci, než na školu a vzdělávání tohoto druhu se mu neznechutilo do budoucna, a někdy může být taková zátěž i riziková z hlediska zdravotního stavu.
Zase ale, je už vlastně, jestli dobře rozumím, v osmé třídě, kdyby přestoupil zpět na ZŠ, musel by za rok zase někam dělat zkoušky. Možná už teď lépe ví, co sám chce, možná by ale mohl mít z toho spíš nepříjemný pocit...
V každém případě, pokud jste něco podobného ještě neabsolvovali, bych zkusila navštívit poradnu nebo i podobné soukromé zařízení, kde jsou ale služby většinou placené, a kromě vyšetření v otázce poruchy učení, pokud se pro něj rozhodnete, bych určitě doporučila absolvovat vyšetření "profesionální orientace", které pomáhá určit míru schopností dítěte a také jejich rozložení - např. - dobré logické uvažování, horší paměť nebo třeba obráceně, a řadu dalších charakteristik, a rozhodovala bych se až poté, co budu mít tyto užitečné informace.
Pokud nemá výrazné problémy s chováním, myslím, že by problém s přestupem být neměl, protože náročnost výuky na některých osmiletých gymnáziích je dost známá, bylo by ale určitě lepší se ve vybraných školách, třeba telefonicky informovat. Existují i seznamy středních škol s jejich charakteristikami, bohužel jen pro Prahu, které vydala Pražská pedagogická poradna s.r.o., a lze si je i objednat na telefonním čísle 02/41 48 02 50.
Za DYS - centrum Praha Vám "nějaké dobré řešení" přeje Mgr. Silvie Nedvědová
První, co mě napadlo bylo, že podle údajů, které jste napsala, se dá předpokládat, že Váš syn má zřejmě nadprůměrnou inteligenci a podle rozdílu v prospěchu v M a v ČJ v páté třídě a podle popisu chyb v diktátech, bych se odvážila vyslovit názor, že by mohl mít snížený jazykový cit, to může souviset např. s vadou výslovnosti, nebo lehčí formu některé poruchy učení, možná dysortografie, což je, stručně řečeno, zhoršená schopnost osvojit si, při běžném výukovém vedení a aspoň průměrné inteligenci, gramatické zákonitosti jazyka do té míry, aby je mohl samostatně používat, např při psaní diktátu.
To bych se ale dále zeptala, jak dobře se učil číst, a zda jste nebyli už dříve na vyšetření v ped.-psychologické poradně. Může se stát, že dítě s nadprůměrnou inteligencí si vytvoří některé pomocné mechanismy, jak se samo s určitým zvýšeným úsilím s poruchou vyrovnává a dospělí pak mohou chyby, které dělá, považovat za lajdáctví, nepozornost a podobně, a dítě samo někdy takové hodnocení také přijme. Když ale náročnost výuky překročí určitou míru, kompenzační mechanismy selžou a porucha se projeví. Je-li porucha diagnostikována, měl by být na ni, podle vyhlášky MŠMT, brán ohled i při zkouškách a studiu na střední škole. Podrobnější informace mohu případně ještě poskytnout.
Podle mých zkušeností, bohužel jen z doslechu, je ale zhoršení prospěchu na osmiletých gymnáziích dost běžné, zajímala bych se tedy také, jak je na tom chlapec v porovnání s ostatními dětmi z téhož ročníku, zdálo by se mi to asi podstatnější, než ty číselné hodnoty známek, co jestli má podobně "odřené uši" polovina dětí?
Jestliže se mu na gymnáziu dříve líbilo, bylo to stylem práce, postojem učitelů k děte, zajímavějším podáním učiva, měl tam lepší kamarády..., co z toho přetrvává a co ho dnes už od dalšího pokračování ve studiu začíná odrazovat, není to - další můj "nápad" - možná i to, že cítí, že Vám by lepší známky udělaly větší radost, a že i pro Vás je jistě velká zátěž muset se s ním pravidelně připravovat? Je ale i řada velmi inteligentních lidí, kterým život v prostředí, zaměřeném na soutěž a podávání výkonů vůbec nevyhovuje...
Mě osobně se výuka, spolu s přípravou, tak, jak ji popisujete, zdá taky hodně moc náročná, určitě bych jako máma přála dítěti, aby mělo čas i na jiné věci, než na školu a vzdělávání tohoto druhu se mu neznechutilo do budoucna, a někdy může být taková zátěž i riziková z hlediska zdravotního stavu.
Zase ale, je už vlastně, jestli dobře rozumím, v osmé třídě, kdyby přestoupil zpět na ZŠ, musel by za rok zase někam dělat zkoušky. Možná už teď lépe ví, co sám chce, možná by ale mohl mít z toho spíš nepříjemný pocit...
V každém případě, pokud jste něco podobného ještě neabsolvovali, bych zkusila navštívit poradnu nebo i podobné soukromé zařízení, kde jsou ale služby většinou placené, a kromě vyšetření v otázce poruchy učení, pokud se pro něj rozhodnete, bych určitě doporučila absolvovat vyšetření "profesionální orientace", které pomáhá určit míru schopností dítěte a také jejich rozložení - např. - dobré logické uvažování, horší paměť nebo třeba obráceně, a řadu dalších charakteristik, a rozhodovala bych se až poté, co budu mít tyto užitečné informace.
Pokud nemá výrazné problémy s chováním, myslím, že by problém s přestupem být neměl, protože náročnost výuky na některých osmiletých gymnáziích je dost známá, bylo by ale určitě lepší se ve vybraných školách, třeba telefonicky informovat. Existují i seznamy středních škol s jejich charakteristikami, bohužel jen pro Prahu, které vydala Pražská pedagogická poradna s.r.o., a lze si je i objednat na telefonním čísle 02/41 48 02 50.
Za DYS - centrum Praha Vám "nějaké dobré řešení" přeje Mgr. Silvie Nedvědová