Nástup do školky

Mám teď velkou starost jak se zachovat v případě staršího tříletého syna. Chtěla jsem, aby začal chodit do školky. První týden chodil do školky rád, jen v pátek už se mu nechtělo, ale šel. Zůstává tam jen dopoledne. Pak onemocněl a do školky šel až za 17 dnů, když jsem chtěla odejít plakal, zůstala jsem s ním ještě chvíli, když si začal hrát, rozloučila jsem se s nim a byl trochu smutný, ale ne příliš. Paní učitelka říkala, že potom byl v pořádku, neplakal, najedl se ... Další den když jsem chtěla odejít plakal (obvykle když něco nechce nebo se mu něco nelíbí spíše se vzteká, ale teď mu tekly slzy od smutku) a chtěl jít se mnou. Šli cvičit do tělocvičny a tak jsem odešla. Pak již byl asi v pořádku, ale podle toho, co mi říkal společně s dětmi necvičil a seděl vedle. Když jsem pro něj přišla byl celkem veselý a chtěl, abych si s ním šla ještě hrát. Také ale hned jasně na můj dotaz odpověděl, že do školky už nepůjde. Šel by do školky, jenom kdybych tam byla s ním já nebo tatínek. Myslela jsem si, že ho nechám ještě doma, ale nyní jsme byli u foniatra, protože syn velmi málo a špatně mluví. Ten mi doporučil velmi důrazně, ať syn chodí do školky, protože dětský kolektiv ho bude nutit více mluvit. Syn ovšem návštěvu školky odmítá. Teď tedy nevím, jak se zachovat. Za radu moc děkuji. Ráda bych se ještě zeptala na další věc. Syn má zvláštní zvyk (zlozvyk) - čichá k některým oblíbeným plyšovým hračkám. Nebo spíš se s nimi lehtá pod nosem - nejsem si jistá. Je to jeho oblíbená činnost třeba po probuzení, před spaním, když se nudí ap. Vždy to trvá velmi dlouho. Nemá-li zrovna po ruce plyšáky, nahradí je svojí dekou nebo roztřepeným koncem tkaničky u bundy (nechtěl se vzdát malé bundy kvůli oblíbené tkaničce). Je to normální, mám to nechat být nebo s tím něco dělat?