Re:Nástup do školky

Dobrý den, Zdenko,
já osobně bych synka, dítě které popisujete, ještě nechala doma.
Pokud by byl hodně aktivní, do školky a mezi děti se těšil, a chtěl by si s nimi hrát, a je už na to zralý, asi by se opravdu mohl rychleji rozmluvit ve školce, ale pro Vašeho syna je teď těžké, jen tam bez někoho z rodiny být, a řeší to spíš tím, že se stáhne někam do ústraní…
Myslím, že je to pro Vás zkušenost, že mezi dětmi nebo na nějaké kolektivní akci, rekreaci, kde by bylo víc dětí jeho věku, by ho to bavilo, ale, ještě Vás potřebuje mít v dosahu, možná o to víc, že hůř mluví, a domluva s druhými dětmi je tedy pro něho velmi obtížná.
Mám pocit, že sama máte dojem, že je opravdu smutný, když odcházíte a nic „nehraje“.
Pokud jde o rozvíjení řečových dovedností, dovolím si vybrat, co jsem psala v jedné starší odpovědi:
„Někteří chlapci vůbec méně mluví…také může u dětí tohoto věku vznikat určitá „komunikační“ bariéra… na základě toho, že mají ještě poměrně omezenou slovní zásobu, a názvy pro ně často znamenají jednu, dvě velmi konkrétní věci, a ne větší třídu obecněji pojatých předmětů, jako pro dospělé. Naopak řada předmětů má víc názvů, a v různých rodinách se jim říká různě, to může také dětem dělat problémy při slovním dorozumívání s druhými dětmi.
Norma je v tomto věku hodně široká a navíc u každého dítěte postupuje vývoj individuálně, některé schopnosti se vyvíjejí rychleji, jiné pomaleji, a u každého dítěte je to pořadí trochu jiné.
Chcete-li jeho komunikační schopnosti rozvíjet, doprovázejte slovně věci, které spolu děláte, i ty nejobyčejnější. Např. oblékáte-li ho mlčky nebo obléká-li se sám, změňte to a věnujte té činnosti pozornost, v klidu a pohodě: Tak, teď si svlékneme pyžamo, rozepni (rozepneme) knoflíky, jeden Ty, jeden já… vyndej ručičky, levá, pravá… Pokud by měl syn tendenci po Vás začít některá slova opakovat, povzbuďte ho úsměvem nebo to ještě souhlasně zopakujte Vy, …No, knoflíky…“
Dejte najevo zájem o to, co Vám chce sám od sebe sdělovat, i kdybyste zrovna dělala něco jiného nebo to byly „úplné nesmysly“. Hodně si čtěte, zpívejte mu, i kdyby zatím nechtěl zpívat sám nebo říkat básničky, vložené úsilí se v této oblasti téměř nikdy neztratí. Výborné je, když si dítě poslouchá nahrané pohádky z kazet, pokud u nich nevydrží doma, začněte třeba při jízdě autem: Kocour Modroočko, Medvídek Pů, Hurvínek, Mach a Šebestová, Maxipes Fík… Výborných kazet je na trhu hodně. Dívání na televizi zapojuje spíš zrak, který je vůbec u chlapců častěji preferovaným smyslem pro příjem informací, poslech bez obrázků vyžaduje tedy zpočátku trochu námahy, ale, pokud se podaří, aby si dítě na poslech zvyklo, získá „mimochodem“, úžasnou slovní zásobu. Poslouchá-li doma, může si přitom kreslit nebo dělat jinou klinou činnost… Uvidí-li, že baví i Vás nebo tatínka, že se Vám příběhy zdají vtipné, bude o ně mít o to větší zájem.
Někdy se může vývoj řeči zbrzdit i „příkladem“ mladšího sourozence. Ten má Vaši pozornost, péči… a nemusí Vám nic povídat. Podpořilo by ho tedy, kdyby viděl, že Vás komunikace s ním baví, dělá Vám radost…
Další užitečnou zásadou je, chválit, tleskat, radovat se z každé, byť i ne úplně zdařilé projevené snahy, neúspěchy spíše pomíjet.
Kdyby se přes veškerou snahu řeč nelepšila, navštivte logopeda nebo dětského psychologa.
K tomu zlozvyku, většina dětí má nějakou takovou věc, která je uklidňuje, a to, co popisujete, se mi zdá méně škodlivé, než třeba kousání nehtů. Často se určité pohybové stereotypy objevují u dětí, které jsou dlouhý čas ponechávány o samotě, třeba v ústavech nebo zanedbávajících rodinách a jsou známkou deprivace dítěte, ale v rodinách, které mají o děti zájem, jsou k nim laskavé, jde spíš o něco, co je dítěti příjemné, nějak je to uklidňuje, vyvolává to zajímavé pocity. Takže bych to zatím spíš nechala, případně ho můžete po chvíli, jako náhodou zkusit zaujmout něčím, podle Vás vhodnějším, ale vlastní prozkoumávání pocitů, vůní... je přirozené, dítě tak získává zkušenosti se světem okolo i samo se sebou.
Pokud je to spíše ojedinělý stereotyp, který se v jeho chování objevuje, pak myslím, že není třeba se tím znepokojovat.
Berte prosím tuto odpověď spíše jako souhrn námětů pro Vaše úvahy, než jako nějaké striktní pokyny.
Hodně pohody
Mgr. Silvie Nedvědová