Re:Problémy se školkou

Dobrý den, Marto,
omlouvám se za pozdní odpověď, pravděpodobně už se to nějak vyvinulo?
Kdyby se Vám chtělo, ještě napište. Podívejte se do starších odpovědí, které byly určeny pro děti, které mají potíže při zvykání na školku.
Tohle je ale opravdu velmi individuální věc, takže bez znalosti situace, Vás, dítěte, paní učitelky, komunikace, která tam probíhá, je těžké radit něco konkrétního…
Asi bych soudila, podle toho, co píšete, že už je zralý na nějakou dobu pobytu s dětmi, dokonce i bez Vás, ale nutnost něco dělat pravidelně, opakovaně, dlouhodobě…, to je přeci jen něco jiného.
Pokud chodíte ráno do práce, a na této práci Vám záleží, mohu Vám doporučit jen postup, jak s dítětem komunikovat.
Není možné se synem o školce a jeho docházce do ní mluvit i jindy než ráno v šatně? Co se mu líbí, případně, co mu vadí… Protože ale děti v tomto věku ještě často nedokážou takové věci říci, asi to je obtížné…?
Takže: říká-li, že nechce, uznejte to, řekněte v klidu: „ Ano, slyším, že se Ti tam nechce“, a zkuste vysvětlit, proč je ale nutné, aby tam chodil nebo jak Vás napadlo, že ho do školky dáte…: „Podívej, myslela jsem si, že už jsi velký, a že by se Ti líbilo, být s více dětmi a hrát si s nimi“… „Když maminky chodí do práce, většinou se to tak dělá, že děti chodí do školky“… Na další dotazy typu proč musíš do práce… zkuste zase odpovědět jednoduše, ale víceméně pravdivě – za tu práci dostanu penízky, a ty potřebujeme, abychom mohli zaplatit za byt, kde bydlíme, za jídlo, za hračky…, mám tu práci ráda, dlouho jsem se učila, abych ji mohla dělat …
Je to obtížné, ale naděláte méně škody, než kdybyste jeho pocity popírala, kdyby měl pocit, že je, anebo jeho vlastně nevnímáte, ujistěte ho, že ho máte ráda, že Vám není jedno, jak se cítí, ale zároveň se mu snažte dát najevo, že příchod takových změn je v životě nutný…
Bylo by samozřejmě jednodušší, kdyby to zvykání šlo dítěti „samo“, ale upřímně řečeno, je to nová, a dost náročná věc, spousta nových dojmů, situací, jiných dětí…, velká změna, krok do jiného, dospělejšího světa, a zdá se mi celkem přirozené, že to ve skutečnosti někdy nejde, tak úplně samo. Vy znáte své dítě dobře, víte, jak zvládá nové situace obecně…
Jak Vy se cítíte po nástupu do práce? Někdy může dítě reagovat vlastně na celou situaci, nejen na tu školku. Dřív mělo maminku pro sebe, měli jste spolu nějak uspořádaný život, a to se teď úplně mění…Pokud byste například byla z práce unavená, nebo prostě měla na syna z mnoha důvodů méně času i odpoledne, mohlo by to mít také vliv na celkové zvládání situace, a to ranní převlékání ve školce je právě ta krizová chvilka, kdy tyto, u dítěte jen nejasně uvědomované, ale skutečně prožívané obavy vyplují na povrch.
My dospělí si umíme dopředu představit, o čem ta situace bude, její časové dimenze… čtyřleté dítě tohle příliš neumí, takže, na rozdíl od nás, začne tu situaci prožívat, cítit, až když už v ní je, nemůže se, jako my, „připravit dopředu“.
Někdy se to „vyřeší“ tím, že dítě začne být častěji nemocné…
V každém případě je to velká změna, je na místě trpělivost a vnímavost k signálům dítěte. A řeči o dětech tyranech? To koneckonců můžete nejlépe posoudit Vy, jestli tak svého synka vnímáte nebo ne, paní učitelka ho zná velmi krátce, a pokud tak usuzuje jen z toho, že je pro něho nějaká situace obtížná, a on to dá najevo, je to podle mě přehnané.
Někdy je na místě i školku ještě odložit, s tím, že dítě ještě vyzraje, a také už bude mít nějakou představu „do čeho jde“ nebo, pokud může někdo z rodiny třeba jeden den v týdnu o dítě pečovat, zařídit to tak, že nebude zpočátku chodit každý den, ale třeba jen tři, čtyři dny v týdnu...
Mějte se pěkně
Mgr. Silvie Nedvědová