Otázka
Ztráta touhy v manželství po velkém zklamání, co s tím?
31.8.2012 0:12:12 Kadlubabka
Dobrý den,
mám problém ve vztahu s manželem, od narození našeho synka jsme spolu měli sex asi 2x. Synovi je nyní 6 let. Před narozením chlapečka jsme měli moc hezký intimní život, i během těhotenství... Po narození chlapečka kromě běžné únavy, strachu z otěhotnění a málo prostoru pro intimitu, udělal manžel několik pro mě dost závažných věcí, že jsem k němu ztratila pocit důvěry, blízkosti a touhy po něm. Nejednalo se však o nevěru, byly to situace, kdy mě a svou rodinu neuměl ochránit, jednou dokonce i synka ohrozil... bylo mu rok a půl a on ho vystrčil z balkonu ve 3.patře, protože maličký vyhazoval kolíčky z balkonu a nechtěl tátu poslechnout, že se to nedělá... Manžel ho chtěl vystrašit a ukázat mu, jak je to pro ten kolíček nepříjemné... náš maličký se v té době často napínal jako prkno a zvedal ručičky když se mu něco nelíbilo, kdyby to byl udělal v té chvíli, manžel neměl šanci ho udržet... byla to hrůza, něco se tehdy ve mě zlomilo, stalo se to na dovolené v cizině, být to tady v Čechách, utíkala jsem okamžitě pro papíry k rozvodu... Takhle závažnou věc už nikdy potom neudělal, ale je tu spousta dalších věcí, které sice považuji za prkotiny, přesto se to v tom pytli zklamání kupí a kupí a já si nevím rady... manžel se chce mazlit, milovat a já už v sobě nenalézám touhu ani chuť, mám pocit, že bych popřela sama sebe... přitom mi blízkost druhého člověka chybí... Co dál?
mám problém ve vztahu s manželem, od narození našeho synka jsme spolu měli sex asi 2x. Synovi je nyní 6 let. Před narozením chlapečka jsme měli moc hezký intimní život, i během těhotenství... Po narození chlapečka kromě běžné únavy, strachu z otěhotnění a málo prostoru pro intimitu, udělal manžel několik pro mě dost závažných věcí, že jsem k němu ztratila pocit důvěry, blízkosti a touhy po něm. Nejednalo se však o nevěru, byly to situace, kdy mě a svou rodinu neuměl ochránit, jednou dokonce i synka ohrozil... bylo mu rok a půl a on ho vystrčil z balkonu ve 3.patře, protože maličký vyhazoval kolíčky z balkonu a nechtěl tátu poslechnout, že se to nedělá... Manžel ho chtěl vystrašit a ukázat mu, jak je to pro ten kolíček nepříjemné... náš maličký se v té době často napínal jako prkno a zvedal ručičky když se mu něco nelíbilo, kdyby to byl udělal v té chvíli, manžel neměl šanci ho udržet... byla to hrůza, něco se tehdy ve mě zlomilo, stalo se to na dovolené v cizině, být to tady v Čechách, utíkala jsem okamžitě pro papíry k rozvodu... Takhle závažnou věc už nikdy potom neudělal, ale je tu spousta dalších věcí, které sice považuji za prkotiny, přesto se to v tom pytli zklamání kupí a kupí a já si nevím rady... manžel se chce mazlit, milovat a já už v sobě nenalézám touhu ani chuť, mám pocit, že bych popřela sama sebe... přitom mi blízkost druhého člověka chybí... Co dál?