Re:Zkoušení trpělivosti rodičů

Dobrý den, Katko,
jestli se ptáte na to, zda holčičku plácnout nebo neplácnout za to, že zahodí bryndák, talířek s jídlem…, navrhuji zapojit tvořivost, vynalézavost i hravost, humor. Neřešit to tak, že reagujete, až na to, co dítě udělá, i když to už pravděpodobně udělalo vícekrát. Spíš o tom nějak před dalším opakováním popřemýšlet předem, a případně tu celou situaci uspořádat nějak jinak. Aby třeba k zahazování talíře s jídlem vůbec nedocházelo.
Nevím, jestli holčičku krmíte nebo jestli si nabírá jídlo sama…, talířek nebo misku jí držíte nebo jíte obě spolu…? To se pak může všechno hodně lišit.
Odhazování věcí je v tomto věku obvyklá a věkově přiměřená hra, dítě získává z těchto „pokusů“ hodně informací, některé předměty letí daleko a při dopadu vydávají jasné hlasité zvuky, některé se po dopadu odrazí a chvíli samy skáčou, jiné se rozbijí, některé jsou měkké, a jen spadnou a zůstanou ležet, papír se bude chvíli vznášet ve vzduchu… to jsou všechno pro dítě nové, potřebné a zajímavé poznatky, vlastní zkušenost je mnohem mocnějším nástrojem učení, než to, že dítěti někdo něco říká, navíc v této době, kdy schopnost poznávat a učit se je velká, ale řečové dovednosti jsou dosud málo rozvinuté. Je možné, že pokud bude mít dítě dostatek prostoru k těmto experimentům mimo situaci jídla, kde je třeba budete i podporovat, nebude házet věci při jídle.
Určitě podstatnou součástí celé situace je to, aby dítě mělo hlad nebo chuť, když má jít jíst.
Obecně se děti rády opičí, a nápodobou se v této době hodně učí, a tak, zkusíte-li třeba jíst spolu a Vy si třeba vezmete také, trochu teatrálně, pod bradu ubrousek a při jídle si budete s dcerkou si povídat: „takhle se pěkně jí, no tobě už to jde...“, naděje na to, že se dcerka bude po Vás opičit, a jíst jako Vy je myslím docela velká. Jí-li dcerka sama, sedněte si k ní a talířek nebo misku podržte. Krmíte-li ji, dá se myslím jíst i bez bryndáčku, podržíte-li ruku pod lžičkou, a otřete jí pusu ubrouskem. A možná, že když dcerku necháte, aby si sundala bryndáček a pokecala si nějaké, třeba starší triko, nebude jí to příjemné, a snáze se Vám pak podaří jí vysvětlit, proč má mít bryndáček…
Co se týká toho plácání, použiju Vámi uvedených příkladů, myslím, že je-li situace nebo činnost, kterou dítě dělá nebezpečná, jako to kroucení knofliky sporáku… lze k zabránění toho, aby si dítě něco udělalo, pokud nereaguje na slovní pokyn, použít i to plácnutí. Také lze dítě odnést, i když se zlobí…ale protože děti opravdu touží mnoho věcí prozkoumat, sahat na vše na co sahají jejich milí dospělí, a dělat to jako oni, je někdy lépe, než dítě pořád plácat a odhánět, použít různé dětské zabezpečovací pojistky, věci přemístit, zavřít do skříní a některé věci třeba dělat, když dítě spí nebo je s ním někdo na procházce…
U takových věcí, jako je shazování bryndáčku a podobné výzkumy bych spíš sázela na trpělivost a tu zmíněnou tvořivost. Dítě zkoumá celý svět, a zkoumá i Vaše reakce, to ale neznamená, že by Vás chtělo nějak poťouchle doběhnout. To by možná byly myšlenky dospělého, kdyby dělal takové obličeje, jaké dělá Vaše dcera. Ty „vnitřní obsahy“ u tak malého dítěte, jsou ale jiné. Někdy se děti jen ujišťují, jestli budete i podruhé, potřetí… reagovat stejně, pochvalně, odmítavě, jakoby se ptaly, „myslelas to takhle?, tohle Ti vadí?“, vzhledem k tomu, že to neumějí říci, těžko to mohou dělat jinak.
Ale pokud Vás to dopálí, a pomůže Vám, když třeba řeknete, tohle mně zlobí…, proč byste to neřekla. Emoce se nám dějí, a někdy „startují“ velmi rychle, a rozumová kontrola, zapojení rozumu do celé situace je o něco pomalejší, tím slovním odreagováním získáte čas, proto někdy pomáhá i ono „počítání do desíti“, člověk zabrzdí impulzivní jednání, a neudělá třeba něco, co ho později mrzí.
Je-li člověk temperamentnější nebo měl sám netrpělivé, případně spíše trestající rodiče, může se dostat do hodně náročné situace, když si přeje se k dítěti chovat laskavě, netrestat ho příliš, ale každodenní realita ho staví před nové a nové „zkoušky“. Dítě je zkrátka odmalička svébytná osobnost.
To samé se může stát, když je někdo vyčerpaný, hůř snáší věci, které by mu jinak nijak nevadily…
Je tedy na místě, kromě zmíněného humoru a tvořivého přístupu, také včas pečovat o sebe. Třeba, hledat něco, co by pomohlo k odreagování, jít se projít, zacvičit si, bez dítěte, mít si s kým popovídat, případně komu si postěžovat.
Přeju hodně pohody, radosti a tvořivosti
Mgr. Silvie Nedvědová