Re: jak zvládáte ranní vypravování menších dětí

Nu tři děti nevím - nemám tři ruce takže si to neumím moc představit.... Stačí mi mé dvě.
Záleží na "vstávacím" režimu s mimčem. Synek se narodil vloni v květnu, od září začala dcera chodit do školky. Takže jsme se 3 měsíce "sžívali" a pak začla školková docházka. Zpočátku to bylo dramatické ale vůbec ne kvůli mimču ale kvůli školkové dceři :-( asi jste už taky takové dítko viděli, jak visí na klice a řve a řve..... syn chrupkal nebo jen koukal v hlubokém kočárku, s jeho "snídaní" to nebyl problém, cucnul si a bylo. (školku máme 5 minut od domu pěšky). Nejdřív jsme zkoušeli chodit jako první na půl sedmou, nebo jako poslední na půl devátou, nakonec to bylo jedno a chodili jsme jak nám to vyšlo (spíš později ).
V zimě to byla pruda malého vzbudit (byl ranní spáč) nakrmit ho nějakou patlaninkou a naoblíkat, plus dohlédnout na starší aby se umyla a nasnídala a oblékla - v té době to nějak bojkotovala .... tak to jsem teda využívala manžela, aby ráno odváděl dceru do školky (taky chodili na půl sedmou aby to stíhal) a se synkem jsme dospávali prokojené noci.
Od jara se zas vypravuju s dětmi sama a jde to, dokonce se i stíhám nasnídat a namalovat (po jednom otřesném ránu kdy jsem nestihla nic z toho a vyrazila do ulic.... ) a docházíme do školky na tu osmou až půl devátou.
Nehorší chvíle pro mě v současné době je tzv. vypravit se ze dveří - synka na ruce aby nezdrhal, dcera obout obléct bundu vzít věci, já obout vzít mikinu nezapomenout klíče mobil peníze..... pak se vrátím pro klíč od kočárkárny, pak pro školkové pyžamko a pak už jsem tak zplavená a mrtví mi levá ruka od nošení prcka.... to nesnáším. Jak jsme na ulici tak pohoda.