Re: Přežili jsme svoje děti

Cítím s Vámi.Dovedu si přectavit jakou bolest v srdíčku cítíte,vidím ji každý den u nás doma.Budou to čtyři roky,když zemřel bratr,ale vidět maminčinu bolest tenkrát,nebo dnes,je pořád stejně velká,nemizející,jako by to bylo včera.Ano,jsou dny,kdy na okamžik vysvitne sluníčko,ale i přes to jsou pokryté závojem smutku,bolesti,bezradnosti a hlavně otázkami,proč zrovna on....ona?Přeji Všem mnoho sil a těch slunečných dnů přece jenom víc než těch uplakaných.Je to těžké,já vím.