(Plíhalovo) Antidepresivní okénko

Ve čtvrtek jsem se zase po dlouhé době byla podívat na Plíhalově představení. Naposledy jsem ho naživo viděla snad ještě v dobách, kdy kdysi dáááávno hrával s Petrem Freundem... zasvěcení si určitě umí spočítat, jak STRAŠNĚ DÁVNO to už je... Plíhalovy písničky se mi vždycky moc líbily, ráda je poslouchám i tehdy, když na nic a nikoho nemám náladu... bývají takové něžně hladivé :o) No i tak mě překvapilo, jak jsem vůbec mohla zapomenout, že slyšet a vidět Plíhala na pódiu - to je takové spolehlivé zcela přírodní antidepresivum ;o)

A tak mě napadlo, že i když koncert na Rodině nesprostředkuji (a konečně, písničky si můžete vytáhnout třeba na YouTube), mohla bych v tom hnusným podzimním studeným počasí s vyhlídkou na ještě hnusnější a studenější zimu přihodit alespoň pár básniček pro zlepšení nálady :o)

Na úvod bych vložila písničku, která mi teda doslova vyrazila dech, nicméně mi osvětlila, proč v kulturáku visela cedule o nevhodnosti pořadu pro děti (nahrávka je mizerná, nutno mít repráky nahlas a snažit se nesylšet šum a podobný bordel)