Re: Co dělat, když nezodpovědní pejskaři ohrožují naše děti?

Inko, to není o věku.

Když jsem byla malá, bydlela se mnou venku (jednu dobu jsem měla bunkr v její boudě) věkovitá, velmi dobře vycvičená (v té době hlídali hranice) - fena. Byla úžasná.

Poté náš táta jejího potomka těžce zkazil... prostě se chová ke psům jako k tolerantním lidem, bych psala na x A 4, ne psi, tatík je kapitola.

Od ní jsme mívali gaučové psy, pohoda, mazlíci /já ne, rodiče/.


A já jsem nějak záhadně (napadení nebylo) získala obrovský pocit respektu vůči různým velkým zubům a nemusela psí chlupy vlastně vůbec a pes není člověk a já nevím. Asi se rodiče víc věnovali psovi než mně.

Neměla jsem ráda psy a dost se bála velkých plemen.

Pak vykradli sousedy a jen jsem prohodila, chtělo by to hlídače.

Akční strejda přinesl štěně... střeďák dle odhadu - NO, papíry v zahraničí, mně to bylo vlastně jedno, manželovi taky, na plánování času moc nebylo, nevýhoda života na vsi, tamtamy.... a najednou nám tu přistálo - SAMOZŘEJMĚ NÁDHERNÝ ŠTĚNĚ NO.

Zamilovala jsem se za 3 minuty, manžel za další 2. Po 4 měsících začalo napadat na packu -nebudu to prodlužovat, zlomenina v kloubu zřejmě už při narození, operace - od Prahy do Brna mockrát, mockrát počítání peněz, pooperační péče, zvažování utracení atd..

Dodnes mám respekt, občas na mne taky zavrčí, když mne nepozná, naposledy jsem šla ke vchodu, na hlavě kapucu... a pak mně pozná a ten láskyplný výbuch. Má k tomu všemu dysplazku 4-možná3-4 vedle... takže ho ještě cpeme léky. I já přes ty zuby, jazyk... mu nacpu léky do krku.

Nevenčím sama, jednou jsem mu prdla stopovačku brzo a tak byl nadšenej, že jsem se nestihla rozeběhnout a proletěla jsem se vzduchem. Čarodky nebyly. Docela zážitek, natržený vazy. Ale to jsem zase byla blbá já.


A s dětma ho venku nenechám, jak je hyperaktivní, chtěl by si hrát, stačilo by, aby je poškrábal a průšvih.

ale, dělala jsem mu hrozný věci, převazovala několik měsíců živý rány - měl šrouby v noze, obden nebo denně jsme je dotahovali, strhávala obvazy, desinfikovala, občas mu cosi strčím kamsi (většinou do krku)... a má mně rád. A chrání mne. Ani s vlastním mužem (a ani s ochrankou možná) bych si netroufla o půlnoci vymetat vesnici. S ním po boku? Kdykoliv.