Přání

Přeji všem krásné ráno.

Dlouho jsem nepřispívala, ale když to šlo, tak jsem alespoň namrkla. Poslední dobou toho bylo nějak moc a potřebovala jsem mít chvíle sama pro sebe.

Začalo to asi nečekaným zvracením u Patrička. Nakonec jsme skončili v nemocnici. Patriček byl sám na JIPce a já jsem měla pokoj na roomingu. Na oddělení byl zákaz návštěv kvůli střevní chřipce. To na psychické pohodě zrovna nepřidalo.
Dny jsme proseděla u patričkovi postýlky. Snažila jsem se do něho dostat lžičkou co nejvíc tekutin, ab nemuseli dostat další infúze. Vadilo mi taky, že při infuzi Patrička přivazovaly. Naštěstí na noc - prý, aby si infuzi nevyndával (sám asi těžko když jí měl v pravé ruce a levou postiženou bysi jí nevyndal).
Atmosféra blížících se svátků byla nepříjemná. V televizi jedna pohádka za druhou. Doma nic připraveného a čekající hromada pozvraceného prádla.
V pokoji vedle Patrička byly mladší dětičky (věk cca od 8 - 19. měsíců). Všechny byly v nemocnici sami. Sestry na ně neměly čas. Nejvíce se jim věnovali studenti ze zdrávky, ale bohužel jen v týdnu dopoledne. Zbylí čas brečely a hledaly rodiče. Bylo to něco strašného. Člověk by k nim nejradši šel a pochoval je, aby nebyly tak sami. Bylo mi jich hrozně líto. Jeden rodič mohl i přes zákaz návštěv přijít, ale za těmi dětmi nikdo nechodil. Netuším, co vede rodiče k tomu, že nechají své dítě samotné v nemocnici. Raději to v mysli řešit nebudu.

Patriček dostal v nemocnici střevní chřipku (což se dalo čekat). Oddálilo nám to náš odchod domů. Když už jsme měli jít, tak se vyzvracel nebo měl více jak jednu průjmovou stolici. Nakonec se to, ale povedlo.
Přijela jsem domů. Patrička uložila a začala s úklidem bytu. Okolo 1 hodiny ranní jsem měla hotovo a dala jsem prát prádlo. Lehla si a v klidu usla. Až asi o 3 hodiny později mě probudil přítel s tím, že je v koupelně voda. Pračka nám vytekla. Vánoce - za trest. Vodu jsem vytřela, ale bohužel zatekla i pod linku, kam jsem se s hadrem ani mopem nedostala.
Ráno jsem se probudila a měla několik zmeškaných hovorů od majitele bytu. Zavolala jsem zpět. Sousedům pod námi se promočil strop. Právě v místě, kde je linka. Soused pod námi to ráno řekl správce a ten samozřejmě hned volal majiteli - nemohl na nás zazvonit a zeptat se. Sousedi byli naštěstí fajn. Mají také dítě, takže leccos pochopí. Domluvili jsme se na koupi barvy.
Příčinou vody byla nakonec povytažená odtoková hadice.

Aby toho nebylo málo, tak se rozzvracel mladší syn. Naštěstí ho to po dvou dnech přeslo.

Vánoce doma nakonec proběhly. Bylo to rychlé, ale jsem ráda, že to máme za sebou. Člověk musí hlavně na vánoce myslet na všechno to neštěstí kolem nás. Na lidi, co jsou na vánoce v nemocnici, na děti v dětských domovech a ústavech, na starší lidi, kteří jsou na vánoce sami. Není to moc příjemného. Člověk by chtěl každému pomoci, ale jde to vůbec? Kéž by to šlo.

Po vánocích jsme měli druhou hospitalizaci - krátkou. Při ní proběhly vyšetření pro zjištění původu útvaru na mozku. Podezření bylo na nádor (nádorové onemocnění mozku je v rodině). Naštěstí je to nakonec cysta. Už jsem se trochu bála, protože neurolog nám potvrdil epilepsii a další komplikace by mě nepřekvaly. V nemocnici jsme měli bohužel starosti s alerií. Páťa měl klasickou postýlku i matraci. Napuchl neskutečně, že skoro ani neviděl. Dýchání se mu zhoršilo a já musela doktory přesvědčovat, že je to opravdu od alergie. Jsem ráda, že jsme zase doma.

Teď řešíme stav mladšího syna. Uvidíme, co se vyklube u něho, ale snad jen anemie.

Co máme doma díky vám čističku vzduchu s odvlhčovačem, tak se Patriček hodně zlepšil a před den o alergii ani nevíme. Byla tu hodně vysoká vlhkost a objevila se i ta plíseň. O víkendu budeme malovat ložnici na dětský pokojíček. S rodinou se skládáme pro Patrička na postel, která by měla dorazit teď v průběhu první poloviny ledna - pro Patrička k narozeninám. Už se moc těším. Věci, které jsem objednala díky vám (matraci, cestovní sadu pro alerika, ...) se díky našemu pobytu v nemocnici vrátily k prodejci, ale už jsem se omluvila, vysvětlila situaci a budou doručeny znovu. Potom všechno zdokumentuji. Moc Vám děkuji za vaši pomoci. Stejně tak za pomoc dalších lidí, kteří se Patričkovi složili na chybějící částku k získání invalidního vozíčeku. Moc si vážím lidí, kteří pomáhají (nejen nám), nejen penězi, ale pomohou radou a nabídnout pomoc člověku, který je v těžké životní situaci.

Co bych měla závěrem? Snad omluvu za chyby a velké přání od srdce, aby nemocných a postižených lidí bylo co nejméně. Hodně sil rodičům. Mějme se všichni rádi.

Tohle jsem nevymyslela já, ale moc se mi to líbí: Ať se všechna starost zruší, ať zavládne pokoj v duši. Co bolelo ať se zhojí, co těšilo ať se zdvojí. Krásný celý nový rok!