Zufi, v tom s Tebou naprosto souhlasím. Moje maminka byla také špatná z toho, že mě do školky musela dávat, uchýlila se k tomu v době, kdy byl brácha na cestě a když zjistila, že má doma místo čtyřleté holčičky čtyřletou babku.
Bráchovi se ve školce docela líbilo, ale měl lepší školku a společenštější povahu. Když jsem byla malá, tak jsem říkala, že až budu velká, tak nebudu vůbec chodit do práce a budu se celý život jen starat o děti.
Tento názor jsem pak radikálně přehodnotila, nicméně na plný úvazek chci nastoupit teprve v době, až nejmladší dítě bude schopno samo chodit na mimoškolní aktivity, vidím to tak do jeho 8-9 let (soudím podle sebe). Jsem hrozně ráda, že mi rodiče platili tu paní na hlídání, zachránilo mi to 2 roky šťastného dětství. Vím, že spousta rodičů by nebyla ochotná to udělat. K ní i k jejímu manželovi jsem měla velmi blízký vztah, brala jsem je jako svoje další prarodiče a po nástupu do školky se mi po nich velmi stýskalo.
Svého syna se chystám dát do školky s největší pravděpodobností až za rok a jen na pár dopolední v týdnu. Kdyby to špatně snášel, tak budu hledat nějaké jiné řešení. Školku pro dítě považuji za dobré řešení pouze v případě, že je na to dítě zralé, snáší to dobře po zdravotní stránce a netráví tam příliš mnoho času. Samozřejmě hovořím o situaci, kdy má maminka dítěte na výběr, je mi naprosto jasné, že mnohé maminky na výběr nemají.
A vytáčejí mě takové ty budovatelské kecy ve stylu "co by matka nešla do práce, když s dětmi může být doma babička" nebo "Hanička ve školce taky bulí a taky si ji kvůli tomu nikdo nenechá doma, tak nechápu, proč s Kačenkou, když brečí, máma doma zůstala".