vítej u nás.....
Chápu tě a myslím,že tyhle pocity jsme měly určitě všechny,nebo aspoň většina z nás.Člověk to nečeká a když se tak dlouho těší,neumí si pak představit dítě odložit,protože nesplňuje očekávání. Bolí to a ještě dlouho bude a vlastně to úplně nepřebolí nikdy.zvyknout se dá ale na všechno.Postupně ti to bude docházet víc a víc,jak bude růst.My jsme ani v příbuzenstvu moc podpory neměli.Mé dceři už je 19 a tehdy se u "takových" dětí teprve začínala bourat tabu.Ale příbuzenstvo (včetně babiček)je za staré školy a nějak jim to nešlo, i když snahu měli a mají. Naše Ilonka teda srdeční vadu nemá (bývá to běžné),ale zase prodělala jiný závažný onemocnění.Je moooc hodná.
Možná se ti o tom nechce mluvit,přesto se zeptám...v těhu nebylo
nic poznat?
Posílám ti pohlazení a přeju hooodně pevný nervy a aby ti miminko dělalo jen radost aby se ti podařilo překonat ty pocity,které máš. Manžel je ti oporou??? Odkud jsi?
Odpovědět