Re: jak se vyrovnáváte s nemocí svých dětí ?

Sojko, rozumím ti. Prvotně je to strašný šok. U takhle malého dítěte. Vím o čem mluvím, mladšímu synovi diagnostikovali v 5,5 měsících poměrně výraznou epilepsii, týden v nemocnici, utz mozku, CT, hafec odběrů krve, lumbální punkce. Myslela jsem, že zešílím, prognóza strašná. Pořád mě upozorňovali ať počítám s nejhorším, tudíž se zastavením vývoje. Nepotvrdila se VV mozku, ani metabolická příčina, nenašli ložisko. Syn je dítě štěstěny, zabral na první lék, bere ráno a večer. Jasně jsou tam omezení, musí mít pravidelný spánkový režim, ne moc příšliš hluku, ne moc blikání. Trošku omezené cestovaní s hafem léků ve formě diazepamových čípků. Náročné bylo jak jsem pořád čekala, až a zda zaberou léky, jak zvládne EEG, lumbálku, CT, probudí se z narkozy? Byla jsem jak ve snu. Pořád se čekalo.... Před pár dny oslavil druhé narozeniny a má celkem slušnou šanci na uzdravení....
Hodně sil, bude dobře. Ten strach časem otupí, naučíš se v tom chodit, ty situace se záchvaty kašle budeš mít v malíčku a hlavně budeš vědět, že je zvládneš. Hodně sil a mačkám palce ať je brzo lépe.