Re: Agresivní kocour

Velinko, je pravda, že jsem nikdy peršanku nechovala...ale já to myslela spíš obráceně - máme doma obyčejného kocoura a nevím, proč by měla obyčejná kočka domácí trpět, že je chovaná v bytě. Spíš tak jsem to myslela, když jsem odpovídala na názor, že kočky domácí patří ven a domů jen peršanky..... Náš kocour v životě nebyl venku (jen v bednýnce či na vodítku, když jedeme na očkování), dokonce ani jeho matka nebyla nikdy venku. Ze změn a otevřeného prostoru má strach, i po stěhování byl týden schovaný za pračkou - trpěl z té změny prostředí. Je klidný, jemný, hodný, naprosto nezáludný a neagresivní, na kočku i dost poslušný (někdy skoro až psí - přijde na zavolání, zná některé zákazy, obšasi si zaaportuje). Doma se nenudí, má kde šplhat, s čím si hrát, občas se lovíme po bytě navzájem, nebo se honí se psem, otevřeným oknem rád sleduje ptáky. Venku na vodítku, když jedeme na veterinu, si lehne na zem a neuvěřitelně řve...bojí se, musím ho nést (a i tak brečí). Nedokážu si představit, že by tenhle kocour žil venku - no, asi by dlouho nevydržel (on je fakt takovej jemnej truhlík) Je pravda, že vždy žil pod dominancí našeho prvního kocoura, který ho dost peskoval a spoustu mu zakazoval, bil ho, když se s námi mazlil déle než on uznal za vhodné...bylo na nich vidět jejich vzájemné postavení (na druhou stranu, když k nám přišla návštěva se psem a pes chtěl na mladšího-druhého kocoura něco zkoušet, starší-první kocour na psa vystartoval a my měli co dělat, aby dvakrát většího psa (ten byl v šoku) nepotrhal) - prostě druhý kocour byl vždy posledním článkem hierarchie a podle toho se chová i dnes (tak ho první kocour vychoval a i k nám se chová podřízeně a nechá si vše líbit - což plně využívám hlavně když je třeba mu dát odčervovací pilule...nepoužívá proti nám zuby ani drápy, prostě drží, nechá si otevřít tlamičku). Když leze někam, kam nechci, aby chodil, stačí na něj zasyčet po kočičím a jde jinam. Jak jsem už někde psala, jediný problém s ním je, že je děsně "ukecanej", někdy je tím až otravnej (No a dvakrát ve své pubertě načůral na mou postel, když jsem spala...tak šel prostě na kastraci ). Náš první kocour byl také jen bytový, ven neutíkal, přestože přes balkon mohl - také ho to prostě nelákalo, také byl mazel a pohodový kocour (i když zpočátku mě bil, když byl ještě sám - nudil se, to jsem chápala a proto jsme pořídili druhého). Ani jeden nevypadal, že by byl nějak týraný tím, že nechodí ven (přestože opravdu z balkonu v přízemí odejít mohli) a to ani jeden nebyl a není peršan .

Add - ty ledviny a močové kameny. Známá má kocoura, který opravdu čůral a při problémech čůrá všude (koberce, gauč, postele, stůl...i ze skříně dolů), přestože je kastrovaný - měl močové kameny a má nějaké sedliny na močáku (takové nějaké měkké krystalky...nevím přesně). Někdy je to v pohodě, jindy opravdu čůrá všude a musí užívat léky, smí jíst jen speciální granule a denně pít urologický čaj (dávají mu ho v stříkačce a prý dost pomáhá).

Jejda, omlouvám se za ten román, nějak se neumím vyjádřit ve zkratce