Re: Nezvládám...

Radu, komu jinýmu bys to měla říct? Já když to řekla dr (obvoďákovi), tak to byla ne úleva, ale takový uvláštní pocit, že to slovo je venku. Brečela jsem mu v ordinaci, sestra mi podávala kapesníky z krabičky a zároveň ty mokrý vyhazovala do koše. Neříkám, že by mi to nějak vytahlo nahoru, ale už jen pocit, že naproti mě sedí jedinej, kdo se tváří chápavě, způsobil, že to brečení bylo takový jako když jde konečně něco ven.
to víš, že mám dny, kdy je líp - třeba dnes. Ale i tak mi bylo od noci špatně a brečela jsem každou chvíli a žaludek mi stávkuje ještě teď. Malá s přitulila, a já místo abych nasála radost, tak jsem spustila slzy....
Mě když se ptal, jestli jsem místo psychologa uvažovala o psychiatrovi, tak se po odpovědi jen zeptal A proč? a zase to strašně chápal a zase začal pomáhat. Asi jako když se malý dítě bojí přejít silnici a někdo ho chytí za ruku a převede ho.