Re: Život bez dělohy

O delohu jsem prisla vloni (v 39 letech) kvuli nalezu na cipku. A krome ne moc pekne jizvy na brise (bohuzel, ne vsechny tyhle operace jdou udelat spodem nebo laparoskopicky) nepozoruju absolutne zadny zmeny. Na funkci (sex) to nemelo vliv /ani rostlinare /, nepozoruju zadny zmeny ani ja ani manzel a na to, ze nemenstruuju jsem si fakt velmi rychle zvykla. A dalsi pozitivni zmena je, ze uz nemusim chodit v noci na zachod, proste bez problemu vydrzim celou noc necurat. To se mi predtim nestavalo, asi tam mam nejak vic mista. Ale to je jen takova drobnost.

Jinak vajecniky mi nechali, takze se zadny prechod nekonal. Nepremyslela jsem ani minutu o tom, jestli budu dostatecna zena. Vzhledem k tomu, ze mam 5-lety dite, o ktery se musim jeste 20 let starat, tak jsem "vak na deti" bez mrknuti oka obetovala, nenecham si rozjet rakovinu. Tak uz proste nebudu mit dalsi deti, v nasem pripade to stejne bylo nepravdepodobny.

Ale kazdopadne bych, byt maminkou, zasla na pracoviste, kde doktorum verim, abych mela "jistotu", ze to nedelam zbytecne, prece jen, je to dost bolestiva operace, pokud se provadi klasicky. Naky "jedna sestra povidala, by me nepresvedcilo. Ja byla na Bulovce v COPu a opravdu me predtim nekolikrat peclive vysetrili, jestli je opravdu tohle nejzazsi reseni nutne a bohuzel bylo. Tak uz jsem pak nevahala.