Je vám při třetím dítěti líto, že nejste akční se staršíma?

Dvě kamarádky nezávisle na sobě mi řikaly, jak je jim líto, když nemůžou dělat po narození třetího miminka stejný věci se staršíma jako dřív. Máte to taky tak, vidíte to jako problém? Je to asi téma pro citlivější povahy, spousta maminek tohle určitě vůbec neřeší, mam ale pocit, že zrovna já bych tohle vnímala. Vadilo by mi, že akčnost, kterou teď prožívaj hlavně se mnou (je jim 2 a 4 roky) a mě to baví a jsem tak zvyklá s nima všechno zažívat, tak přeberou babičky nebo manžel a já budu z toho třeba smutná. Jak to máte vy? Nějak to nedokážu přesně vyjádřit, tak se na mě možná někdo vrhne, že jsem matka, co chce děti pro sebe, ale tak to neni, jenom si je teď hodně užívam a oni mě a zaskočil mě názor, že po narození třetího se v tomhle směru dost mění, tak jak to teda je?