Re: Co si myslíte o vztahu starší ženy a mladšího muže?

Obecně
Malý rozdíl 2-3 roky je zanedbatelný.
Čím jsou partneři starší, tím je - jakýkoli rozdíl - méně podstatný, viditelný, tvoří menší % jejich věku. Desetinka sem tam...

Rovněž obecně
Gigolové byly vždycky. Stejně jako lehké ženy. Mnohým jde o peníze, někdo nemá kde bydlet, někdo se rád nají.
Někdo má trochu odchylku, že je prostě na starší ženy... Někomu jde jen o sex - i když ten je dnes dostupný všude... Leda že by měl problém najít sobě rovnou. Ale nic z tohoto odst. není na trvalý vztah o něčem.

Z historie
Jan Zahradíček měl manželku o 13 let starší, tehdy!! Jenže: on měl tělesný defekt (hrb) a chabé zdravý, ona na tehdejší dobu byla už ve věku pokládáném asi za "starou pannu na věky".
Měli spolu 3 děti, krásné manželství a vydrželo jim to až do smrti.
Takže výjimky jsou. Akorát mi připadá, že třeba v tomto příp. z doby, kdy lidé ctili více morálku a měli k sobě více úcty - tzn. že pokud v tom manželství byly problémy (kde nejsou?), ale chtěli spolu zůstat a chtěli spolu vyjít, tak nic jiného než se domluvit nezbývá. Chtějí-li se domluvit oba, domluví se. Je-li jeden z nich kret..., začne vyvádět nehezké věci.

Soudobě - mám kamarádku, která si po 30 brala kluka po střední. On studuje VŠ, ona měla odstudováno, pracovala, chtěla děti. Již když spolu chodili fungovalo to jako matka a syn, ona předtím nějak nemohla nelézt, tak asi vzala, co bylo... Jedno dítě, druhé dítě. Děti ji naplňují, manželstvím je totálně zklamaná. Nemají si spolu co říct, nesdílejí se, ona se snaží, ale jemu už servis "jako od maminky" přestal vyhovovat - manželství není jen (ani především) o vypraných a vyžehlených košilích a navařeném jídle. Myslím, že problém tady je v tom, že on si neužil (zdravě a přiměřeně) určité mladické volnosti, kdy můžeš chodit po večírích, jezdit na měsíc v létě na hory, zažít milion studentských věcí, protloukat se leckde líp nebo hůř a pak být šťasten ve svém doma. Prostě přešel od maminky vlastní k mamince nové.
S tím nevyblbbnutím to znám i od holky, která měla dítě na VŠ - plánovaně, po svatbě - říkala, že už jen když se vdala a někam šli se spolužákama, byla out a chovali se jako by byla o generaci starší.. A když pak měla dítě, plánovaně, nelitovala jen říkala, že prostě si některý věci nezažila... Byla takovým outsiderem. Záleží, jak se s s tím kdo vyrovná.
Nemusí se jednat o VŠ, stačí 2-3 roky volnosti s nástupem do práce.

Myslím, že je to hlavně o člověku - ti co se berou hodně brzo se taky víc rozvádí... Ono asi když někdo začne sněkým žít v 16, v 18 mají svoje bydlení (zapůjčené třeba, ale bydlí sami), postaví dům, čas na děti... Najednou pocit, že si neužili, potřebují být znovu obletování, užít si to zamilované vzrušení... Blbnou jak puberťáci, což okolo 35-40 je docela sranda... A pak se s někým podobného osudu potkají, řádí, mají dítě, vezmou se... A najednou fungují spokojeně usazeně, jak kdyby s tím partnerem předtím to nešlo (šlo, ale měli pocit, že si něcov životě neužili).

Takže: určitě to lze, ale je potřeba být opatrnější, zvážit jeho vyzrálost (jsou i chlapi zralí v tomto věku), a já bych se velmi zamýšlela nad jeho motivy - proč on to dělá, co z toho má ap. (Znám fakt případ, že někomu stačí to jídlo...) + třeba když vypereš, pomůžeš.... Proto může být vhodnou strategií nechat ho o se starat (máme takové tendence se ukazovat lepší, tak to trochu přibrzdit.