Re: Hádky na pískovišti

Jano, tak já se třeba manžela nemusím ptát, jestli si od něj můžu něco vzít... ale je fakt, že je lepší se zeptat je-li to jen trošku možné, protože třeba před Vánoci jsem nechtěně odhalila dárek pro mě
Ale musím říct, že na tohle jsem opravdu citlivá a třeba dceři jsem nedávno musela opravdu důrazně vysvětlit, že do mojí kabelky jen tak chodit nemůže a nebude. Hloupé je, že já jí do aktovky můžu a hlavně musím, což jsem se jí snažila vysvětlit... Ale důrazně jí opakuju, že ve škole jí NIKDO NESMÍ DO AKTOVKY! bez jejího svolení nebo jejího vyslání. Má ve třídě holčičku, která jí(nejen jí) od začátku roku lezla do aktovky, brala z penálu pastelky... Musela jsem dceři říct, že musí min. 2x zopakovat, že do její aktovky nesmí a pak neposlechne-li, tak ji nějak klidně radikálně zpacifikovat, jakkoliv. I kdyby ji měla nakopnout(dcera má jednu ruku po hodně těžkém úrazu a slabší, proto třeba to nakopnutí), tak prostě ta holka nemá co v její aktovce hrabat! Prostě nesmí si někdo zvyknout, že jí může lašovat v aktovce a brát si z ní, co se mu zlíbí.
o to víc mě právě na hřišti štve když vidím ty děti, jak si tam dělají často co chtějí; maminky tam sice jsou, ale nezakročí, protože jsou myšlenkami kdovíkde a nebo v živém hovoru s kamarádkama...
Dokonce jsem zažila i tříletou holčičku, která se se mnou do slova a do písmene hádala o místo na pískovišti - přišla poslední a cpala se na místo mojí dcerky a dost nevybíravě ji vyháněla a nadávala jí... takže jsem zakročila. Po několika minutách, kdy koukali defkato všichni u pískoviště, co je to za holku??? Jsem se já zeptala, čí tahle drzá holčička je... Na čež se do mě pustil její tatínek, že je jeho holčička úúúžasná! A vlastně je chyba u mě, že se do toho holkám pletu... Jó člověk se na městských hřištích fakt často nenudí