dík

Dík za uklidnění. Už je to s nervama mnohem lepší. Děti tak moc dneska zlobily, že už jsem pak neměla ani chvilku čas na černé myšlenky. Bety chtěla do dětskýho pokoje, Samík jí tam nechtěl. Přivřel jí hlavu do dveří. No a boj byl na světě. Začly ve 4, skončily až po osmé. Jen se viděly, už se rvaly... Ale pak jsem je donutila usmířit a pomazlily se. Naštěstí je už večer:)
Zítra dám vědět, jak dopadneme.