Mám důvod žárlit, ale žárlit nechci - jak z toho ven?

Dobry den,
omlouvam se, obcas ctu nektere rubriky, ale neprispivam.
Ted bych ale moc potrebovala poradit, prosim.
Manzel pred casem odesel k jine zene , rok zil s ni, aniz jsme byli rozvedeni (nechtela jsem se ukvapene rozvadet), pak se vratil, protoze jim to dlouhodobe neklapalo (a rekla bych, ze vystrizlivel ).

Mam manzela porad rada , navic mame spolu 2 deti, je to pracovity clovek, o deti i o me se pekne stara, nemame zadne vetsi problemy, jen jako vsude. V sexu si rozumime , milujeme se casto a s chuti. Dokonce i manzelovu neveru jsem zvladla dobre, snazila jsem se tak nejak vecne fungovat, starat se dobre o sebe i o deti a nehrabat se moc v emocich. Trochu jsem doufala , ze ho milenka za cas omrzi, kdyz s ni bude denne (tak trochu jsem ji ho domu "vnutila" hned pote, co se nevera provalila), zaroven jsem se proste pripravila na variantu, ze zustane s ni (pracuji, mam nasetrene nejake penize...). S detmi se po celou dobu bez omezeni vidal, i platil na ne.

A ted v cem je problem: jednorazovy, byt deletrvajici ulet, ze ktereho se vratil KE MNE (= tudiz ja jsem aspon z pohledu "zname bezpecne rutiny" v pevnejsi pozici nez milenka), jsem byla ochotna a schopna "odpustit" a zvladnout i psychicky, protoze na to jsem byla pripravena. Nac jsem pripravena nebyla? Ze to NESKONCILO!!!!! Zjistila jsem, ze zit s ni sice neumi, ale presto je k ni i nadale silne poutan . Obcas (nebo mozna casteji) jsou v kontaktu, asi pres sms, maily i osobne (obcas asi zajdou na kafe), nevim, po detailech nepatram v ramci zachovani sveho dusevniho zdravi . Ale sam mi to rekl, ze je to pro nej velmi dulezita zena , se kterou sice jim to v partnerskem vztahu neklape a v sexu to pry byla vubec katastrofa , protoze ji na rozdil ode me skoro porad „bolela hlava“ , ale presto by rad, aby v jeho zivote zustala jako jeho blizka pritelkyne...byt ja pry jsem pro neho jeste dulezitejsi, proto se mnou zije, a proto se ke mne vratil.
No, manzel je jinak moc prima a rada bych s nim zustala , ale ja si proste nemuzu a ani nechci zvykat na permanentni pritomnost „treti blizke osoby“ v nasem dvojstrannem vztahu . Nejsem typ „manzelky svetice“, ktere dokazi programove zit s chronickymi neverniky a omlouvaji to „takovi jsou chlapi“ ...na druhe strane mu rozumim , v podstate i ja mam v zivote lidi opacneho pohlavi, kteri jsou mi velmi blizci, a prece je „nezahodim“ jen proto, ze jsem se vdala...rozdil je jen v tom, ze ja kdyz zajdu na kafe s kamaradem, tak proste zajdu pokecat s kamaradem, a v duchu nepremyslim, jake to s nim bylo ci mohlo byt. Proste mam doma muze a toho jsem si VYBRALA, takze z tohoto uhlu pohledu hodnotim ostatni chlapy.

Vyhodit chlapa z domu a zit sama by bylo snadne, to vim, ze se tu casto radi (taky tusim podle kamaradek, jak obtizne je najit chlapa LEPSIHO, ba dokonce i jen jineho!) – ale da se to udelat nejak lepe? Zustat s nim, a soucasne – to zni ale hloupe!!! – nejak dosahnout toho, aby DOBROVOLNE uznal, ze davat moji lasku v sazku uz by se mu po druhe nemuselo vyplatit...na nejake „chvili u milenky a chvili zase pokorne se svesenyma usima doma“ take nejsem zvedava ...navic, jak bych to vysvetlovala detem ? Nejsem zadna putka, takze mi prosim neradte „vic o sebe dbat“, „davat manzelovi drobne zaminky, aby si mnou taky nebyl uplne jisty“ apod. To vsechno delam – ale paradoxne mam pocit, ze cim vic mu unikam do „nezavislosti na nem a na nasem vztahu“ ja, tim vic on povazuje za „ospravedlnitelne“ taky si „drzet zadni vratka“. Udelala jsem i to, ze jsem mu natvrdo rekla, ze ho miluju, zit s nim chci, budu o nas vztah bojovat – ale ve 3 v nem zit nebudu. Nicmene „ultimata“ typu „okamzite s ni prerusis vsechny styky“ se mi davat nechce – co z toho? Bude se s ni schazet tajne? CIM manzela zaujmout tak, aby na paralelni vztahy proste ZAPOMNEL?

Diky moc a omlouvam se za roman...