dítě

Strašně jsem chtěla miminko už od 17ti, když se dcera narodila bylo mi necelých 21. Dceru miluju nadevše věnuju se jí, má všechno, je hodná, úžasná fantastická, ale začátek byl pro mě hrozný. Přítel mě opustil, zůstala jsem sama a vím, že kdybych byla starší, tak bych to zvládla lépe jak pro mě, tak pro dceru. Mateřství si užívám až ted po 23roce chceme další miminko s manželem. Kdyby si mě nevzal, další bych nechtěla. Byla jsem nucena strašně rychle dospět a to jsem od 18 bydlela sama. A zatímco já jsem chodila s brečícím miminem po bytě, tak moje kamarádky jezdily po světě. Jak mě to bylo líto i přes tu neskutečnou lásku k malé. Kdyby mi bylo zase 19-20 a já se rozhodovala jestli počkám nebo nepočkám, tak bych rozhodně počkala. Vím, že manželství není záruka toho, že mě neopustí, ale cítím se bezpečněji, cítím větší šanci jakýkoliv problém vyřešit, když vím, že manželství se nedá jen tak zrušit, jako když máš přítele a ten ti řekne, tak se rozcházím a konec, finito, už se nemusíte nikdy vidět.
Pokud jsi, ale opravdu těhotná, tak bych si dítě nechala, ale musíš počítat s tím, že příjdeš o něco, co už nikdy mít nebudeš O zbytek dětství a možnosti, o