Re: Trápim sa kvoli synovi..

Znám takové dítě - je jím můj syn. Teď je mu 12 a už je v pohodě...to tě uklidní
V tomhle věku často sedával na záchodě a bručel si tam "já tě zabiju, nenávidím tě, ty hajzle jeden"...musel si to říct, měl záchvaty vzteku, že jsme mu nevyhověli. Mimo ně byl uzavřený s dětmi si nehrající kluk.
Přistoupili jsme k bručení na záchodě poté, co jsme ho různými násilnostmi (řečmi či fackou) dohnali k zoufalému brečení "já se zabiju, já tomu nerozumím, co mám dělat, abyste byli spokojení, abych tomu rozměl a věděl, co mám komu kdy říct, aby se na mě nenaštval"...to mě poděsilo a radila jsem se v PPP, jak to řešit.
Nechápal, že jeho vzteklá slova nás TAK zraňuji a že jsou TAK hnusná...pro něj to byl ventil.
Na veřejnosti či ve škole nikdy tyhle ventily nepoužil/nepotřeboval...nevím.
Kdzž si mohl bručet na záchodě, už se nechtěl zabít a ze záchodu vylézal zase "normální".
V ZŠ se navázal se na sprostého a jinak ujetého kluka, se kterým se nikdo jiný nekamarádil...a syn byl spokojen, protože ho měl pro sebe. V té době jsem byla nešťastná, že můj syn si kreslí komiksy s hnusnýma slovama a gesty...ale nedokázali jsme to změnit.
Přesvědčili jsme ho, ať zkusí přijímačky do primy na gymplu, nechtěl a nechtěl...pak uspěl na předních místech, tak souhlasil, že tam půjde, pekelné prázdninz před nástupem na gympl jsem radši zapomněla (pláč, nemohl spát, protože se bál, co bude po prázdninách...pokud si na to vzpomněl, celý den byl hnusnej na bratra, nebavil se s náma, popř. provokoval)...strašně jsem se bála, co bude v září.
Stal se zázrak, na gymplu se našel, je jak vyměněnej, zajímá se o učení, o učitele, o spolužáka (jasně že mu stačí jeden
Ale NEJVÍC jsem hrdá na to, že na začátku se zase navázal na třídního prudiče, podrazáka a provokatéra a po pár dnech se se mnou šel poradit, jak z toho ven, že s ním už nechce sedět a všechno...nevěděla jsem, tak druhý den přišel ze školy s tím, že si sedl sám...za pár dní si k němu přisedl jiný kluk - normální jedinec a doteď jsou spolu.

Tímhle děsným elaborátem jsem chtěla říct, že dle mě váš syn není agresor a děsnej člověk...jen neví co se sebou, neumí se najít v kamarádství k jiným a cítí hrozné pnutí. Až se s věkem naučí s pnutím praocvat, bude dle okolí snesitelnější