Re: Uhánění od ženatého muže

Elvíro de Burgos,krásně,pravdivě a kultivovaně napsáno.Nejsem zastáncem nevěry, ale též nikoho neodsuzuji a už vůbec neradím (k tomu je tady zcela jiná adeptka). Jeden z důvodů, proč jsem se nikdy neregistrovala, jsou právě moralistické plky či amatérské rady.Vím, co to je, když je muž nevěrný. Vím, co to je, když muži nevěru odhalíš.Zprvu jsem chtěla jít dotyčné vyškrábat oči, říci to jejímu manželovi atd.Řekla bych,že zcela přirozná reakce.Nejdprve jsem se musela srovnat v sobě a ujasnist si,co vlastně chci a co očekávám. Dalo mi to velkou práci, ale zvládla jsem to na jedničku.S mužem jsme si promluvili a spousty věcí vysvětlili. Důvod své nevěry mi sdělil.Jsem matka 4 dětí,ekonomicky na svém muži zcela nezávislá (peníze však dáváme oba na jednu hromadu), mám 3 VŠ,umím 7 jazyků,mám několiko zkoušek z oboru ekonomie,momentálně studiuji posledním rokem psychologii,prsa původní č.3,175cm, 50 kg a vidíš, stejně mi muž byl nevěrný., neumím s láskou vařit, péci (je to pro mě povinnost),nepletu, neháčkuji, nezašívám děravé ponožky (vyhazuji je), aktivně sportuji a věnuji se sportovnímu oddílu, temperament mi v jakékoliv oblasti nechybí a sebevědomí mám dost dobré,bohužel sex u mě není podstatný a nevnímám ho jako důkaz lásky. A vidíš, stejně mi byl muž nevěrný.Po rozhovoru s manželem po oné události,jsem ale měla pocit, že máme vůči sobě něco nevyřešeného. Přišla jsem na to, že to není něco mezi námi, ale ve mě. Udělala jsem tenkrát dost riskantní věc,ale vyplatila se mi. Připravila jsem večeři (fakt jsem jí tenkrát dělala i s láskou), víno, vyzdobila stůl a rodině řekla, že si uděláme krásný večer. Nikdo však netušil, že jsem na tu večeři pozvala i onu ženu (za jakých okolností jsem se k ní přiblížila a setkala se s ní, by bylo na dlouhé povídání). Bylo úžasné sledovat mého manžela, co to sním udělalo, když ona žena zazvonila,vešla do domu a přisedla k našemu stolu. Dětem jsem jí představila jako svou kamarádku. Co jsem tenkrát prožívala si nechám pro sebe, co prožíval muž si též nechal pro sebe, co prožívala ona žena, vím. Rozhodla jsem se prostě poslechnout "originál", nikoliv jen verzi mého manžela,kterému jsem však bezprostředně věřila. Nejpodstatnější však bylo, že jsem ono setkání uskutečnila pro to,že jsem se chtěla ujistit,že to už mezi "nimi" nejiskří,nepřitahují se či nic nového nevzniká. Jen milující žena totiž vycítí, že není něco v pořádku. Zjistila jsem, že ze strany manžela to byl flirt, ale ze strany té ženy šlo o zamilovanost. Nikdy jsem jí neodsoudila,měla právo se zamilovat a zahledět. Manžel však neměl právo jí dávat jakékoliv naděje, sliby či ji oblbovat čímkoliv. Možná by bylo milostivější říci na rovinu "chci se s tebou vyspat,přitahuješ mě, ale víc nic". Tím večerem pro mě skončilo jakékoliv trápení, dumání a manželově nevěře.Začala jsem mu opět věřit, ale svůj způsob života jsem se rozhodla neměnit.Takže když to shrnu, nezačala jsem více sexovat, abych manželovi splnila jeho sen či jak on mi vysvětlit, že mu tato přízeň více chybí (ať si zkusí odnosit,porodit a vychovat toliko dětí)- to je zlehčení. S onou ženou jsem si tenkrát promluvila v našem bytě o samotě zcela otevřeně, přirozeně a očekávala jsem nic víc, než pravdu. Pochopila jsem jí a musela si přiznat, že láska je všemohoucí. S onou ženou jsem do dnešního dne v denním kontaktu (vede se mnou sportovní oddíl) a nemám problém s ní jakkoliv komunikovat či jí kdykoliv vypomoci v čemkoliv. Prostě jsem jí pochopila, měla však smůlu, že já jsem se rozhodla si svého muže vybojovat bo vím, že je to muž obdivuhodných vlastností, není to sráž a proto jsem si ho vzala. Ona žena k nám stále dochází domů, ale už ne sama, ale s mužem (kterému při jedné naší společné večeři vše řekla - to byla rána zase pro mě), rozumí si s mými dětmi a je ve svém životě šťastná. Já před ní smekám,neodsoudila jsem jí nikdy. Napravit se dá i nenapravitelné.