Ne, nikdy jsem nenechala vybrečet. Já mám ale děti, které se vždy daly uklidnit v mojí náruči či u prsu, i když někdy to chvíli trvalo. Ale i tak museli někdy minutku počkat. U prvního jsem skákala a brala s sebou i na záchod, u dalších už jsem klidně na záchod odešla a oni minutku počkali. Vědomě dávat vyřvat ale NIKDY. Batolatům a starším už porostor k vyvztekání se dávám, pokud potřebují, nekonejším pětileťáka, který zuří. Nabídnu náruč, buď chce, nebo ne. Nakonec přijde vždy a končí to celé objetím
Souhlasím s Tante Emou a frustrační tolerancí. Ono oddálení slasti s pocitem bezpečí ji posiluje (zvyšuje), ale čekání až do rezignace, zavržení (moje tchyně třeba nechávala kdysi syna v horečkách a vykecávala se sousedkou, i když mu slíbila čaj a lék, klidně dvě hodiny kdákala kdesi, a on čekal a čekal...) ji dost snižuje.
Nechávat vyřvat miminka a ještě třeba za zavřenými dveřmi v postýlce pokládám za jednu z forem týrání.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.