Re: Re:Porodnice Frýdek-Místek

No, ptaly jste se mně na zkušenosti s porodnicí...Na úvod chvi říct, že v den, kdy jsem rodila, bylo opravdu hodně porodů, v půl jedné odpoledne jsme byli už devátí, asi moc nestíhali, toť na vysvětlenou, aby někdo neřekl, že jsem zaujatá.
Do porodnice jsem přijela v půl sedmé ráno, měla jsem stahy po sedmi minutách. Na příjmové ambulanci byli skvělí, vyšetřili mě, natočili ozvy a poslali "ubytovat se" na porodní. V devět jsem měla další kontrolu, kontrakce se do té doby víc nerozjely, tak mi dali vyvolávací tabletu, hlásila jsem doktorovi, že mám dostast antibiotika na streptokoka, ale on na to, že teprve až se víc otevřu (asi proto, že se mají dát alespoň dvě infuze v odstupu čtyř hodin). Hned se mi rozjely kontrakce po dvou minutách, ani jsem se nemohla doplazit na pokoj, za chvíli jsem se plazila na porodní sál, byly tak silné, že se skoro nedaly vydržet, to jsem ještě nezažila,ani u jednoho z předchozích porodů jsem ani nehlesla, tentokrát jsem tedy hlesla :-DDD Na porodním sále jsem opět hlásila, že mám dostat antibiotika, ale jen mě posadili na křeslo a čtvrt hodiny se nikdo neobjevil. Pak přišla porodní asistentka, která mě odvedla na lehátko, že mi natočí ozvy, hlásila jsem jí opět, že mám dostat antibiotika, tak mi dala sondy na břicho a opět na čtvrt hodiny zmizela. Když se vrátila, vzala mě na přípravu a půl hodiny jsem se svíjela na záchodě, ani mi neoznámili, že už tu mám manžela, celou dobu jsem mylsela, že ještě nedorazil. Až sám vtrhl na přípravu, že tam nebude sedět jako trubec. Pak mě vzali na lehátko a opět natočili ozvy, konečně mi asistentka napíchla ty antibiotika a pak zase odešla. Bolesti jsem měla opravdu silné, manžel prosil o něco proti bolesti, sama jsem neměla sílu vůbec na nic, asistentka mu řekla, že mi něco dá a šla pryč, když mi začala tlačit hlavička na konečník, musela jsem volat asistentku, že ž se mi chce tlačit, ale mnikdo nepřišel, až tak za pět minut, aby mi řekli, že proti bolesti něco dávat už je zbytečné a že paní doktorka se na mě přijde podívat. Druhou dávku antibiotik jsme logicky taky nestihli. Začala jsem tlačit a asi po desátém zatlačení se malý konečně narodil. Měl čtyři kila a 51 centimetrů, byl celý modrý, porod to byl můj nejhorší, ale říkám si, že je dobře, že byl tak velký, protože kdybych měla nějakého drobečka, byla bych ho porodila na stůl a nikde nikdo. Doktorka dorazit nestihla, přišel až doktor, aby mě zašil. Nebýt manžela, jsem tam celou dobu úplně sama a bez pomoci. Na oddělení šestinedšlí byli tak jako celkem ochotní, zeptali se, zda chceme čaj, čistou košili apod., ale sami od sebe informace žádné nedali, na co s člověk nezeptal, to mu neřekli. Jen se ráno a večer přišli poívat na nás a na miminka, jinak celý den nebylo sestřičku vidět. MYslím, že prvorodičky by si asi moc neporadily. Neukázali nám koupání, kojení, přebalování nic. Překvapilo mě, že se před a po kojení neváží děti, jen jednou denně je zvážila sestřička. Ani teplota se dětem denně neměřila. A když malému začalo hnisat oko, musela jsem sama za nimi jít požádat o nějaké kapičky. Nakonec nám museli dát antibiotika a nechali si nás tam déle. Takže toť asi moje zkušenost. Ale záchody a sprcha jsou na pokoji :-DDDD