Re: Touha po miminku po sterilizaci

Myslím, že mateřský pud definitivně ukojit nejde a navíc si myslím, že vždycky nás dostihne lítost nad něčím. Zpočátku lítost, že ten první rok od svatby tak rychle utekl, pak lítost, že už končí kojení, potom smutek, že dítě odrostlo a nastupuje do školky a potom extrémní zarážející smutek, že dítě už nastupuje do 1. třídy. Narodí se druhé dítě a prožíváš to stejně, jen u toho druhého je nějak méně času na vše, a tak to utíká rychleji... najednou hledáš práci a dochází Ti, že už máš plodící léta za sebou a přemýšlíš, jestli by to nechtělo ještě 3. dítě - cítila jsem, že bych si i to 3. dítě líbit nechala. Najednou přišla nabídka práce, já jsem ji uchopila za pačesy a jsem v ní strašně moc spokojená a najednou mám vše naopak. Strašně moc, ale opravdu strašně moc si užívám to, že už mám dvě "velké" děti, že už mám plodící roky za sebou, že už nikdy nebudu těhotná... přistihuju se, jak nezávidím ženám s těhotenskými pupíky a už vůbec ne těm, které vozí kočárky... Mateřské dovolené a rodičovské jsem si užívala do 4 let každého dítěte... Zkrátka myslím, že celý život bude už o tom, že nějakou životní etapu opouštíme a do další jdeme.. já se zatím opravdu těším na to, že děti už máme větší a čím budou větší tím se budeme moci vracet k aktivitám, které jsme kvůli maličkým opustili... že začínáme mít více času i sami na sebe, začínám znovu koukat po knihách...